PF 03 - pedofilie, boylove, girllove

Verze ke stažení - Download

Creative Commons License Host (pro_me@seznam.cz), 2002 - 2003, derived from Klukomil (klukomil@centrum.cz), 2000, translated by Abel, 2003

Tento text, jehož autorem je Host (pro_me@seznam.cz) s využitím textů Klukomila (klukomil@centrum.cz) a dalších pramenů a připomínek, je zde tímto poskytnut k využití podle licence Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česká republika. Podmínkou dalšího použití podle této licence je uvedení pseudonymů obou autorů včetně e-mailových adres. Tento text je částečně odvozen z textu, který byl součástí projektu Klukomilova stránka (klukomil.webpark.cz). Původně byl zveřejněn například na adrese pf03.wz.cz, náhradou je umístěn na adrese kasz.sweb.cz/pf03 jako podstránka webu Kaszova stránka. Původní verze jsou dostupné v projektu web.archive.org.
Jednotlivé podstránky s citacemi z děl jiných autorů jsou k tomuto textu připojeny buď pro objasnění jeho obsahu na základě beúplatné zákonné licence podle § 31 písm. a) a b) autorského zákona č. 121/2000 Sb., nebo k jeho rozšíření a doplnění na základě souhlasu jejich autora. Práva původních autorů jsou zachována.

This text by Host (pro_me@seznam.cz) and others is released under the Creative Commons Attribution 3.0 CZ licence. The original title and the author's nickname and e-mail address must be attributed. Copyrights of texts cited in supplements remain reserved.

NAVRCHOLU.cz

česky Česky

Přílohy:

english version English

Supplements:
česky

Vítám Tě

na stránkách PF03, věnovaných pedofilní orientaci a životu s ní.

Snažím se představit si, co Tě sem asi přivedlo.

Možná zvědavost nebo touha po vzrušení. I to mohou být ušlechtilá hnutí. Porozhlédni se, najdeš-li tu něco, co tě zajímá - nikdy nemůžeš předem vědět, kdy se Ti to může v životě hodit.

Možná jsi někdo, kdo zde nehledá jen povyražení. Máš pocit nebo už jistotu, že jsi něčím trochu "jiný/á", a chceš se ubránit představě, že jsi osudem nezvratně předurčen/a ke zločinu nebo ke smutnému a prázdnému životu. Nebo máš nějaké zážitky z dětství. Hluboko zažraný pocit bezmoci, křivdy nebo podivnosti. Možná naopak zážitky příjemných chvil a krásného vztahu, který si neumíš zařadit nebo o kterém Ti cosi nedovoluje svobodně uvažovat a mluvit. Zřejmě tušíš, že by to mohlo nějak souviset s tématem pedofilie.

Přišel/přišla-li jsi sem plný/á nenávisti nebo se svatým odhodláním bojovat proti hříchu a zvracet nad zkažeností světa, pak věz, že zaslepenost Ti v tom bude špatným pomocníkem - plodí nenávist a sama je největším hříchem.

Ke každému tématu lze přistupovat z různých hledisek. Každý člověk myslí a vnímá trochu jinak, každý prožil něco jiného a nachází se v jiné životní situaci. Proto i tyto stránky budou vyhovovat někomu více, někomu méně, jiného zklamou nebo znechutí. Jsou nejvíc šity na míru lidem s intelektuálními sklony, vzdělaným i nevzdělaným, mladým i starším. Ale i ti ostatní tu mohou najít odkazy na dojemné i poučné příběhy, různé osudy lidí nebo i na weby s obrázky, které potěší celého člověka.

Slovo "pedofil" může označovat vraha dětí, pána obtěžujícího děti v parku, člověka se zázračnou schopností rozumět dětem a naplno se jim věnovat nebo nešťastníka, který nikdy nemůže uskutečnit to, po čem touží. Snažím se tyto rozličné obrazy uspořádat a poopravit. Vycházím přitom z různých životních zkušeností a názorů jak samotných pedofilů, tak dalších lidí, kteří se s pedofilií vědomě i nevědomě setkávají, v sobě i kolem sebe. Zmíním se o tom, co o pedofilii lze říct z pohledu přírodních i společenských věd a jak pedofilii popisuje mezinárodní i americká klasifikace nemocí - tím chci vyvracet dojem, že pedofilní dispozice a vztahy je správné chápat omezeně jen jako nemoc či poruchu zdraví.

Různé specifické problémy a potíže však s pedofilií, tak jako s jinými erotickými zaměřeními i s jinými lidskými vlastnostmi, často mohou vyvstávat - pokouším se popsat, které to bývají a jakými způsoby se s nimi lze vyrovnávat, jakou je možno vyhledávat pomoc a co od ní lze očekávat. Doporučuji k přečtení také překlad přednášky Pomoc lidem s pedofilním cítěním, kterou přednesl nizozemský speciální pedagog Dr. Frans Gieles v Paříži roku 2001.

Časem rozšířím i text o tom, jak se pedofilie mohou týkat naše zákony a jak jsou v praxi vykládány a uplatňovány - prozatím uvádím jen nejzákladnější informaci.

Snažím se zdůraznit, že pedofilní založení a cítění není jen sklonem ke zneužívání dětí. Naopak, pokud člověk tuto svou vlastnost přijme a rozvine, stane se z ní schopnost lásky k dětem, se kterou je jakékoliv ubližování a zneužívání neslučitelné.
Pedofilní zaměření také není něčím, co by se týkalo jen genitálií nebo jen hrubé tělesnosti - ovšem také není čímsi nadpozemským, co by se těla netýkalo. Je třeba hledat soulad.

S různými erotickými orientacemi se lidé rodili odjakživa a budou rodit vždycky. Domnívám se, že svobodná diskuse, pravdivé poznání, porozumění sobě samému a vzájemné porozumění a respekt mezi lidmi jsou nejúčinnější cestou k tomu, aby pedofilně cítící lidé našli své místo na světě a byli pro okolí přínosem. Aby nemuseli být ani pachateli, ani oběťmi zločinů.

Ať už jsi kdokoliv a ať jsi na tyto stránky zavítal(a) z jakéhokoliv důvodu, přeji Ti, abys našel/našla přátele, kteří Tě přijímají takového(ou), jaký/á jsi, kteří Ti budou oporou, vzorem, radostí a inspirací. Přeji Ti, abys i ty sám (sama) chtěl(a) a dokázal(a) se zajímat o osudy lidí kolem sebe a cítil(a) za ně odpovědnost při všem respektu k jejich svobodě. Abys pro své vlastní starosti nepřehlédl(a), že tvůj problém dost pravděpodobně není jediný ani největší z těch, které lidem leží na bedrech. Snad ani není naším úkolem je poměřovat.

Ohlasy a připomínky k textům i k tématu mi můžeš zasílat na adresu pro_me@seznam.cz. Při jakékoliv nezabezpečené komunikaci po internetu počítej, prosím, s tím, že k tvému sdělení by se mohly dostat i jiné osoby než adresát.

Váš Host


CO JE TO PEDOFILIE

Kdo jsou pedofilové

Někteří lidé mají k dětem zvlášť nápadnou náklonnost, která svou intenzitou anebo některými ze svých projevů vybočuje z mezí běžnosti, někdy i z mezí přijatelnosti. Získali ji bez svého přičinění. Někdy se takovým lidem říká pedofilové.

Mnozí z nich jsou či byli tímto poznáním vyděšeni, zaskočeni, zdrceni. Nejsme snad přece těmi monstry, která známe z Blesku a z Novy?

Avšak většinou také poznali nebo tuší, že láska, kterou cítí k dětem, je cosi ušlechtilého a krásného.

Někteří pedofilové mají obzvláště rádi chlapce, jiní mají spíš smysl pro krásu a povahu děvčátek. U některých je náklonnost naléhavější v psychické rovině, u jiných v tělesné. Asi pro většinu pedofilů jsou nejkrásnější děti těsně před pubertou a v rané pubertě.

Málokterá žena se považuje za pedofila. Nejspíš proto, že pokud se žena ráda mazlí s dětmi nebo pokud touží více po dětech než po manželovi a vidí v nich hlavní smysl svého života, považuje se to za normální. A také se jí nedělá v příjemných chvílích tak nápadná boule na místě, které v případě muže nutí přemýšlet, jaký je rozdíl třeba mezi rodičovskou a erotickou láskou.

Slovo pedofil se používá a používalo v mnoha různých významech. Podrobněji se o tom dočtete v kapitole Historie slova pedofilie a v přednášce F. Gielese.

Pedofil je člověk...

Pedofil je člověk, který má rád děti.

Pedofil je člověk, který se do dětí zamilovává tak, jako se jiní zamilovávají do dospělých.

Pedofil je člověk, kterého děti eroticky a sexuálně přitahují. Je mu příjemně v dětské společnosti, rád si s dětmi povídá, rád si s nimi hraje, rád se jich dotýká. Pociťuje při tom radost, citové naplnění, vzrušení. Pedofilové většinou nezajdou dále.

Pedofil je člověk, který celý život trpí nemožností dávat dětem plnou lásku, nechce-li jim ublížit nebo se vystavit nebezpečí trestního stíhání.

Pedofil je člověk, který často končí svůj život sebevraždou.

Pedofil je člověk, kterého možná potkáváte každý den na chodbě domu, na obědě v restauraci, při setkání se svými přáteli. Může to být třeba váš kolega v práci, soused, kamarád nebo i váš syn.

Pedofil je člověk, který se od ostatních neliší ničím jiným než erotickou a sexuální orientací na děti.

Pedofil je člověk.

Co ví biologická medicína o pedofilii?

Jednoduchá odpověď – téměř nic. Tedy stejně málo, jako ví o gynekofilii (lásce k ženám) a androfilii (lásce k mužům). Lékaři a biologové umějí popsat některé chemické látky a procesy, jejichž pomocí člověk prožívá různé projevy a stupně lásky, od radosti z blízkosti i dotyku přes reakce krevního oběhu a vnějšího pohlavního ústrojí až po životní štěstí a naplnění. U pedofilů probíhají ve vztahu k dětem podobné fyziologické procesy, jaké jsou jinak obvyklé ve vztahu mezi mužem a ženou.

Představitelé medicíny a psychologie po neúspěšných pokusech různými způsoby předělávat a převychovávat lidi byli nuceni připustit, že erotická orientace má základ kdesi hluboko v lidském hardware, zřejmě od narození. Netuší však kde a jak. Sídlí snad na nějakém konkrétním místě ve šroubovici genetické kyseliny DNA? Nebo je čímsi jako duha, docela skutečná, a přece nikde, vlastně jen výsledným obrazem daným náhodnou souhrou běžných genů? Nebo vzniká až v nějaké souvislosti s hormonálními pochody matky v těhotenství? Nebo přece jen až nějakými vjemy v raném dětství? Ke každé teorii vede několik stop, které zatím končí v prázdnu. Odborné učebnice jsou zamořené i změtí nevěrohodných výsledků nekvalitních studií.

Jedinou užívanou vědecky vypadající metodou zjišťování sexuální orientace, která má alespoň trochu použitelné výsledky, je falometrie (= phalopletysmografie, PPG) – měření objemových změn penisu při promítání hambatých obrázků. Tato metoda většinou zjistí méně, než co člověk o sobě beztak sám ví (a její užití proti vůli a zájmům vyšetřovaného je nejen velmi eticky problematické, ale také méně spolehlivé). Kromě toho nepodává žádný přímý výsledek, závěr z větší části závisí na tom, jak a podle jaké teorie si čáry a čísla vyloží sexuolog, který přitom bere v úvahu i skutečnosti, které se dozvěděl jiným způsobem.

Není mnoho seriózních studií, které by zkoumaly, kolik procent lidí jsou pedofilové – ostatně tento pojem ani není objektivně přesně definován. Čísla střelená od boku se pohybují nejčastěji zhruba od 0,1 % do 5 %, někteří čeští sexuologové uvádějí 1 – 2 %. Jedna studie citovaná v  Gielesově přednášce uvádí, že 25 % ze vzorku normálních mužů reaguje pohlavním vzrušením na obrázky předpubertálních dívenek stejně nebo více než na obrázek dospělého člověka. Jiné studie zjistily, že dětský úsměv instinktivně opětuje přes 90 % lidí.

Je pedofilie nemoc?

Je přece uvedena v oficiálním seznamu nemocí, a ten dělali odborníci!

Jenže: o tom, co je a co není nemoc, nerozhodují lékaři, ale člověk a jeho okolí, tedy rodina, přátelé a nepřátelé, obec, společnost. Je-li někdo spokojen s tím, jaký je, a žije spokojeně v souladu s ostatními na svém místě ve světě, může klidně psát levou rukou, mít krevní skupinu XXL, šest prstů na každé ruce, spát zavěšen nohama na stromě a povídat si s holuby, a nikdo to nemusí považovat za nemoc. Ovšem jakmile začne takový člověk mít ze své jinakosti traumata nebo se sousedi budou cítit obtěžováni, omezováni a ohroženi, vlastnosti se stanou nemocemi. Lékařům je pak zadán úkol, aby se s tím snažili něco udělat, a za tím účelem oni takové problémy pojmenují a roztřídí. Oficiální seznamy nemocí nejsou vrcholem vědeckého poznání medicíny, ale pouze pomůckou pro účetnictví pojišťoven a pro jednotné utřídění lékařské terminologie a poznatků. Není a nemůže být jejich účelem a smyslem určovat, co je správné a co špatné, co mají chtít pacienti a co má chtít společnost, co je smyslem života a které lidské vztahy nebo kteří lidé mají jakou hodnotu.

U nás užívaná Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 obsahuje v části Poruchy osobnosti a chování u dospělých položku F 65.4 – Pedofilie. Podobnou položku obsahuje i americký Diagnostický a statistický manuál DSM-IV v bodě 302.2. Z obecných úvodů obou manuálů i konkrétních diagnostických kritérií je ovšem zřejmé, že výskyt příznaků jakékoliv diagnózy se považuje za nemoc či poruchu pouze tehdy, působí-li potíže svému nositeli nebo jeho okolí.

V různých skupinách a vrstvách společnosti se liší postoje k sexualitě a lásce vůbec, ke vztahu dospělých a dětí, k jakkoliv odlišným lidem, k lidským schopnostem, zájmům a potřebám. Tato východiska i jejich rozdíly se pak promítají i do postojů lidí k projevům pedofilie a k pedofilům. Pochopitelně panuje všeobecný nesouhlas s obtěžováním a znásilňováním dětí – ty si bohužel značná část lidí představí pod slovem pedofilie. Nutkání k takovýmto činům lidé oprávněně považují za duševní poruchu. Mají-li ale lidé zaujmout postoj ke skutečnému pedofilovi, kterého znají, a ke skutečným projevům jeho náklonnosti k dětem, tam už se názory různých lidí velmi liší. Většina pedofilních projevů a pedofilního chování je většinou společnosti velice příznivě přijímána, mnohdy dokonce skutečnost, že někdo má rád děti, rozumí si s nimi a věnuje se jim, je považována za důkaz dobré povahy. Ale už se třeba dost liší názory na to, když se nějaký vztah dospělého a dítěte důležitostí, blízkostí a intimitou podobá vztahu dítěte s rodičem nebo jej dokonce převyšuje.

Problém spočívá v tom, že laická veřejnost ani mnozí odborníci nemají reálnou představu o tom, co je pedofilie a jak se obvykle projevuje. Jejich názory mají většinou charakter předsudků, iracionálního zobecnění – asi jako kdyby si někdo představu o lásce mezi mužem a ženou tvořil jen ze zpráv o znásilněních nebo představu o letecké dopravě jen z reportáží o spadlých letadlech. Tento zkreslený pohled si pak promítají i do případů, kterým neodpovídá.

Pedofil není tvor z jiného světa

Je nepochybné, že lidé s pedofilním zaměřením jsou v něčem "jiní" - zdá se téměř jisté, že jde o vrozenou vlastnost. Avšak - ať už její biochemická podstata spočívá v čemkoliv - nelze podle psychických projevů stanovit žádnou obecně platnou definici, která by jednoznačně rozdělila lidi na dva druhy, pedofily a nepedofily. Přechod mezi těmito dvěma skupinami je velmi plynulý a složitý. Přítomnost pedofilního cítění a vnímání se nevylučuje ani se schopností lásky například k ženám nebo mužům - zatímco někteří lidé jsou orientováni převážně pedofilně, jiný člověk může mít pedofilní cítění i vzrušivost ještě silnější, ale zároveň může být schopen i plnohodnotného erotického vztahu s dospělou osobou. Každý z příznaků pedofilie se ve velké míře vyskytuje i mezi lidmi, kteří se k pedofilní identitě nehlásí a jsou považováni za normální. Schopnost zamilovat se do dítěte projevil každý, kdo svou první lásku prožil se svou vrstevnicí nebo vrstevníkem ještě v dětství.

Zdá se tedy, že je správnější uvažovat o pedofilii jako o vlastnosti, která je ve větší či menší míře v psychice každého člověka. Pouze u některých lidí je však přítomna v takové míře, že se stane neopomenutelnou nebo dokonce hlavní životní schopností i potřebou. Lze ji přirovnat například k výtvarnému nebo hudebnímu nadání: každý člověk občas něco namaluje nebo si pro sebe zazpívá. Ale jen pro část lidí se tato schopnost stane životním zájmem nebo profesí. A jen málo lidí má uměleckou imaginaci tak silnou a neodbytnou, že je vylučuje z běžného života a staví do pozice géniů, šílenců a podivínů.

Podstata duševního zdraví a lidské zralosti podle některých teorií (např. C. G. Jung, C. R. Rogers atd.) spočívá v tom, že člověk dokáže plně přijmout a integrovat všechny "části" své duše, tzv. archetypy, najít jejich místo a smysl - sladit své prožívání a jednání se svým "organismem". Nepřijatá část sebe samého (Jung jí říká "stín"), vnitřní nejednotnost (Rogers užívá pojmu "inkongruence"), se stává příčinou agresivity vůči sobě i vůči okolí a "slabé vůle". Nenávist "společnosti", tedy jisté části jejích členů, vůči pedofilům lze tedy vidět i jako projekci nenávisti k nepochopené, nepřijaté a nevyužité části jejich vlastní duše a cítění. Jinak řečeno, tyto nenávistné postoje vytvářejí lidé, kteří nedokáží vnímat svou vlastní sexualitu jako bytostný projev lásky nebo nedokáží své vlastní pocity vůči dětem vnímat a uplatnit jako čisté a prospěšné. Není pravda, že pedofila může pochopit jen pedofil. Lidé schopní skutečné a přirozené lásky jsou schopni rozeznat lásku v jakékoliv podobě.

Některým lidem je "jasné", že sexuální přitažlivost je přece něco úplně jiného než přátelství nebo rodičovská láska, někteří dokonce vnímají sexualitu zcela odděleně od lásky. Příroda sama zřejmě tak "geniální" není. Etologové (zabývají se evolucí chování zvířat i lidí) přinesli domněnku, že tak typická erotická činnost jako polibek není původem pohlavní činností, ale pochází z dávných zvyků, když matky krmily své děti z úst do úst. U vztahu k ženským ňadrům je tato souvislost ještě zřejmější. Mnozí psychologové si všimli i podobnosti hlubokých a intimních přátelství s city homosexuálně zaměřených osob. Etnografové zaznamenali, že v některých kulturách jsou sexuální projevy dětí a vůči dětem vnímány jako přirozené nebo dokonce jsou součástí rituálů a zvyků, aniž by měly negativní následky. Pokud by někdo zkoumal "normální otcovskou lásku", její charakteristiky a biologické pozadí, možná by přišel na velmi zajímavé souvislosti s fenoménem nazývaným pedofilie.

Příroda vyvinula rafinované mechanismy k tomu, aby součástí řádu světa byla pestrost a nevypočitatelnost, a přece aby vším pronikaly tytéž principy. Nejsou ti, kteří vědí, jak má vypadat "normální lidský život" a "správná sexualita", z podobného myšlenkového vrhu jako ti, kteří narovnávají řeky do betonových koryt, hubí obtížná zvířata a mýtí lužní lesy a deštné pralesy, protože nechápou jejich smysl? Nebo jako ti, kteří statečně hájili placatou Zemi ve středu vesmíru ve víře, že jedině tak uchrání morálku a řád? Kdyby věda vynalezla způsob, jak změnit pedofilní orientaci na normální (nebo neumožnit plodům s pedofilními dispozicemi, aby se narodily), možná by to mnozí pedofilové uvítali. Ale dokáže si někdo představit, o co všechno by byla lidská společnost chudší a jaké by to mělo následky?

Pedofilie není "sex s dětmi"

Někteří novináři, populární sexuologové, sociální pracovníci, aktivisté, politici a jiní lidé směšují pedofilii s jinými situacemi a stavy, které mohou vést k násilí vůči dětem nebo k sexuálním aktivitám, popřípadě je s nimi zaměňují.

Pedofilie ani pedofilní orientace není totožná s "provozováním sexu" s dětmi, být pedofil neznamená totéž jako provozovat s dětmi sexuální praktiky. Pro mnohé pedofily je něco takového zcela nepřijatelné, jiní si podobné kontakty připouštějí jen v představách, které nehodlají realizovat. Někteří by se s dětmi rádi podíleli jen na takových aktivitách, které jsou v příslušném dětském věku přirozené, přiměřené a obvyklé, byť většinou spíš s vrstevníky nebo o samotě, a pouze za předpokladu, že by na tom dítě mělo vlastní zájem a nehrozilo by mu neúměrné riziko. Většina pedofilů s dětmi "sex" nemívá. Značná část osob souzených za pohlavní zneužívání dětí nemá výrazně převažující pedofilní orientaci.

Pedofilové nejsou násilníci (zpravidla)

Být pedofil neznamená být násilník. Ale i mezi pedofily jsou násilníci.

Sexuální násilí vůči dětem nebo skutečné bezohledné zneužívání je typické spíše pro některé z lidí, kteří nedokáží vnímat sexuální aktivity jako přirozený projev lásky, vnímají je odtrženě, účelově, jen jako způsob výroby rozkoše. Partnera jen "používají" jako sexuální objekt, chybí vcítění a láska. Jde o poruchu dnes velmi rozšířenou i mezi "normálními" lidmi, citovou plochost. Takový člověk, není-li usměrňován tlakem společenských norem, může mít sklony vyhledávat dětské nebo dospívající "objekty", aniž by měl vyhraněnou pedofilní orientaci: protože nemá potřebu hlubších citů, uspokojí se na komkoliv, kdo je po ruce a nemůže se bránit. Může se tak dít například v autoritářských a puritánských rodinách, kde city jsou potlačeny, kde má otec neomezenou moc nad dítětem, dítě je vychováváno k tomu, že otec má vždycky pravdu a není proti němu odvolání ani ochrany, a o sexuálních ani citových otázkách se dítě nenaučí otevřeně mluvit. Roli může také hrát ztráta sebeovládacích nebo rozlišovacích schopností dospělého vlivem alkoholu nebo psychopatie (poruchy osobnosti). Pokud jsou tyto osobnostní vlastnosti navíc kombinovány s potlačenou pedofilní složkou sexuality, je nebezpečí pochopitelně ještě větší.

Pedofil obvykle netouží dítěti ublížit – jeho největším štěstím je, může-li přispět ke štěstí dítěte, vycházet vstříc jeho přáním, prožívat jeho dětský svět a vzájemnou blízkost. Ale podobně jako normálně orientovaní lidé se musí i pedofil nesobecké a vnímavé lásce učit. Je-li nezralý, nezkušený nebo dokonce bezohledný, může jeho láska více či méně obtěžovat nebo ubližovat – totéž ale platí pro všechny lidi v každém druhu vztahu. Pedofilní vztah však vyžaduje větší míru zralosti a citlivosti.

Člověk, který se cítí osudem i lidmi zavržený, nenáviděný, bez budoucnosti a bez úcty k vlastním citům a celý život naráží jen na bezcitnost, nepochopení a zášť, se může mnohem snadněji než někdo jiný stát nakonec také bezcitným a bezohledným. Z tohoto pohledu vyvstává názor, že fanatická a nekritická nenávist k pedofilům a "boj proti pedofilii" způsobují více škody než užitku, protože narušují úspěšné sociální zařazení lidí s pedofilní orientací a jejich psychický vývoj a tím z některých z nich vytvářejí nebezpečné lidi.

Historie slov pedofilie, boylove, girllove

Význam slova pedofilie se mění s dobou i podle toho, kdo jej zrovna použije. Chceme-li hledat a diskutovat, jak řešit problémy, které s pedofilií souvisí, musíme bedlivě rozlišovat, vnímat i nepatrné posuny významu a nenechat se zmást tím, že někdy totéž slovo označuje takřka protikladné jevy. Pedofil (paidophilos) je slovo helénského (starořeckého) původu, odvozené ze slov pais (2. pád paidos - dítě, chlapec) a –filos (ten kdo něco/někoho miluje – od fileo – miluji). Bylo jemnější a zvukomalebnější básnickou náhradou běžnějšího termínu pederast (paiderastes, od erastes – milovník, ctitel, a to od erao – miluji, toužím). Dvojice slov erastes kai eromenos (milující a milovaný, milovník a miláček) označovala v antické době účastníky milostného vztahu, muže a chlapce či mladíka. Pro lásku měla řečtina několik výrazů, jejichž význam se částečně překrýval. Agapé pro lásku nezištnou, dávající a sloužící, erós pro lásku vášnivou, vycházející z nitra a zasahující celou bytost, a fília, označující mimo jiné i přátelskou náklonnost nebo rodičovskou lásku (vedle slova storgé). Slova paidophilia a paiderastia neoznačovala trvalou vlastnost člověka, ale druh vztahu či náklonnosti (lásku k dětem, chlapcům), slova paidophilos a paiderastes osobu, roli v tomto vztahu. Tyto city a vztahy nebyly vnímány jako něco, co by vylučovalo lásku k ženám nebo jí nějak zásadně konkurovalo.

Psychiatrie devatenáctého století, a od ní i nově ustavený obor sexuologie začátkem dvacátého století, si slovo pedofilie vybraly pro označení člověka, který cítí sexuální náklonnost k dětem. Protože tehdejší psychiatrie vycházela z ideje normality, konformity, byla každá odlišnost chápána jako nežádoucí deviace, jako vada. Tehdejší hlavní proud vědy si zakládal na objektivitě, jejíž odvrácenou stranou je povrchnost. Někteří vědci pozapomněli na pokoru před složitostí přírody a člověka. Duše, láska, radost, touha nebo smysl života byly pro ně málo vědecké – proto si všímali jen toho, co lze jednoznačně roztřídit a spočítat. Dalším významem slova pedofilie se tak stalo označení soulože nebo sexuálních (genitálních) aktivit s dětmi. Později začali někteří odborníci rozlišovat mezi tzv. pravou pedofilií , tedy erotickým zaměřením, zahrnujícím specifickou citovou náklonnost i tělesnou vzrušivost vůči dětem, která se nemusí vždy projevovat přímo sexuálními aktivitami, a nepravou (situační) pedofilií , kdy k vyhledávání sexu s dětmi dochází z nedostatku psychických nebo morálních zábran, kvůli narušené rozlišovací schopnosti, nedostupnosti přitažlivější dospělé partnerky (partnera) anebo narušené schopnosti vcítění a komunikace.

Začátkem šedesátých let dvacátého století vznikl v USA odborný termín "Child Abuse and Neglect" (CAN) pro označení situace a příznaků týraných dětí. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let začala být věnována pozornost tomu, že fyzické a citové týrání někdy zahrnuje i sexuální zneužívání dětí – tento termín se zřídka vyskytoval již začátkem dvacátého století, a v osmdesátých letech dostal do americké lékařské terminologie. Někteří odborníci nadále bez předsudků zkoumali, přemýšleli a rozlišovali a termín "Child Sexual Abuse" (CSA) dnes již překonali jinými, výstižnějšími.

Nejrůznější ideologické skupiny si jej však vestavěly do svých propagand jako synonymum sexuálního násilí na dětech. Náboženští fundamentalisté ruku v ruce s osvícenskými výrobci správného člověka našli další argument pro to, že nenormalizovaná sexualita neřízená mocenskou institucí je životu nebezpečná a že děti jsou asexuální tvorové bez vlastní vůle. Sexuální nevázanci našli pevnou hranici pro svůj odlidštěný sex, který už není veden láskou, a tak se musí řídit normami. Ultrafeministky byly utvrzeny v tom, že muži jsou od přírody nepřáteli a škůdci žen a dětí – tento názor se odrazil i v postojích spolků a úřadů věnujících se sociální práci s dětmi. Zastánci přístupů příbuzných s nacistickými biologickými doktrínami spojili termín sexuálního zneužívání dětí s pojmem pedofilie, a pedofilové se tak stali dalšími geneticky méněcennými lidmi, které sice je možno politovat, ale je třeba humánně a kultivovaně vyloučit jejich vliv na ostatní. Pedofilie tak byla definována jako sklon k sexuálnímu zneužívání dětí. Tomuto pojetí pojmu pedofilie je nejblíže hlavní proud české sexuologie.

Pro děti je pedofil jednou z nadpřirozených postav, jimiž se straší při usínání nebo v temném lese. Pro dospělé v lidové mytologii z hospod, pavlačí a bulvárních médií je abstraktním symbolem krystalického zla, tak jako jím bývali či jsou kacíři, čarodějnice, kapitalismus, komunisté, muslimové nebo Voldemort. Děti jsou symbolem čistoty, nevinnosti a bezbrannosti a pedofil archetypálním obrazem vraha, násilníka a prznitele, číhajícího nebezpečí.

V polovině devadesátých let dvacátého století pronikla po internetu do českých zemí nová slova boylove (láska k chlapcům) a girllove (láska k dívkám), jejichž význam odpovídá původnímu významu slova pedofilie – jsou označením krásného, osudového vztahu lásky, důvěrného přátelství s dětmi, obdivu k dětské duši i tělu, a pojmenováním vrozené schopnosti člověka k těmto citům. Do života je uvedli sami ti, v jejichž životě podobný vztah hrál podstatnou roli nebo kteří po něm od přírody touží. Nová slova měla být také "čistou" náhradou znehodnoceného slova pedofilie. Ovšem osvojili si je nejen romantičtí idealisté, ale lidé všech možných povah a charakterů, včetně těch, kteří chladnokrevně profitují na tvorbě a šíření tvrdé pornografie. Zdá se tedy, že nelze vymýšlet stále nová, neopotřebovaná slova, ale je třeba spíše očistit a osvojit si ta stávající. Odmyslíme-li si obsahová zkreslení, pak po věcné stránce boylove a girllove jsou označením druhů nebo variant pedofilie.

Někteří pedofilové (boyloveři a girlloveři) se domnívají, že do vztahu k dětem žádná forma sexuálních aktivit nepatří, jiní považují něžnosti nebo experimenty za přirozenou součást vztahu. Zkušenosti i výzkumy ukazují, že běžné odborné i laické předsudky tuto otázku přeceňují – nezáleží tolik na tom, k jakým přesně aktivitám ve vztahu dochází, ale více na tom, jaké city, vztahy a postoje jimi účastníci vyjadřují, jak respektují zájem a štěstí druhého.


PEDOFILIE A ŽIVOT

Jak dospívá pedofil

Zjištění, že jsem pedofilem, může probíhat různě. Někteří lidé svou odlišnost objeví již v pubertě, jiní až v dospělosti. Mnozí si nikdy svou jinakost neuvědomí, zůstane skryta a potlačena hluboko v jejich duši nebo šťastně prožívaná, aniž by potřebovala jméno. Ale již ve třinácti letech nebo i dříve mohou někteří chlapci pozorovat, že si více rozumějí s dívkami a chlapci mladšími, než jsou oni sami. S přibývajícím věkem do jejich vztahů a tužeb zasahuje jejich přirozená sexualita zřetelněji a oni pak na prahu své dospělosti zjišťují, že děti pro ně neznamenají jen malé kamarády, ale také objekty citové náklonnosti, lásky, potřeby milovat a být milován. Mohou mít i výčitky, že při masturbaci mají jiné představy než jejich vrstevníci, že jejich láska má i tělesné stránky. Mladý člověk se s takovými pocity jen velmi těžko vyrovnává, zvláště uvědomuje-li si tlak společnosti, která vše související s pedofilií razantně odsuzuje. Řada těchto chlapců končí svůj život sebevraždou, jiní se o ní pokusí nebo o ní vážně uvažují.

Jak žije pedofil

Pedofil je součástí této společnosti. Proto i to, jak chápe sám sebe, své možnosti a své role, vychází z názorů, sporů a otázek, způsobů myšlení, vzorců chování a typů vztahů přítomných v celé společnosti. Pokud by nepoznal jiný obraz pedofila než ten zprofanovaný, volil by jen mezi možnostmi být uslintaným úchylem anebo svůj život vzdát. Naštěstí i naše kultura zahrnuje mnoho možností, jak lásku k dětem uplatnit.

Někteří pedofilové spontánně navážou přátelství s dětmi ze sousedství, z příbuzenstva, nebo se stávají učiteli, vychovateli a oddílovými vedoucími. Někdy mají právě oni klíčovou zásluhu na šťastném dětství svých malých přátel. Stává se ale i to, že někteří z nich své pudy více či méně nezvládnou nebo neodhadnou situaci a mohou tak ublížit dětem i sobě. Jiní pedofilové se naopak od dětí i svých vlastních citů izolují a snaží se najít smysl života v práci nebo v jiných zájmech. Mnozí žijí dvojím nebo i více rozštěpeným životem. Nelze zamlčet ani to, že mnozí přes veškerou snahu uskutečnitelný a trvale udržitelný způsob života nenajdou a volí předčasnou smrt nebo jsou zničeni srážkou s mocí státu a neakceptujícího okolí.

K dospělým osobám pedofil obvykle nedokáže cítit tak silnou náklonnost jako k dětem. Partnerství nebo manželství, ba dokonce i sexu s ženou či mužem je mnohý pedofil schopen, ale necítí se jimi většinou dostatečně citově naplněn. Někteří pedofilové se ožení dříve, než si připustí svoji odlišnost. Jiní naopak ve středním věku, když pochopí, že moc jiných možností jim v životě nezbývá. Mnozí dokáží najít dostatečné zázemí i v pevných nerodinných citových a společenských vztazích.

Někteří pedofilové nosí tajemství o své orientaci po celý život jen v sobě. Jiní se svěří jen jedné nebo několika málo nejbližším osobám – nejbližšímu příteli, jednomu z rodičů, milovanému chlapci - případně psychologovi. Někdo je "odhalen" nedobrovolně, a zdaleka nemusí jít jen o případy sexu s dětmi, někdy postačí k podezření jen to, že věnuje příliš mnoho času dětem. Ačkoliv zdánlivě je bezmezná nenávist k pedofilům všudypřítomná, ve skutečnosti značná část rozumných lidí je schopná skutečnost přijmout s pochopením. Dochází však i k tragickým případům nečekaně příkrého odsudku. I zde platí – v nouzi poznáš přítele. Jsou i zkušenosti, že když se o někom podobná informace roznese většímu počtu lidí nebo se jim pedofil přiměřeným způsobem sám svěří, nemusí to vždy znamenat konec světa a někdy to i může prohloubit důvěru a zmírnit stresovou zátěž.

Problémy má každý, ale někdo víc

Všichni lidé, i ti, kteří mají "normální" vlastnosti, občas řeší složité životní situace a problémy nebo se jejich zájmy a potřeby střetávají se zájmy a názory jiných lidí. Zvláště jakékoliv menšiny nebo čímkoliv významněji odlišní lidé mívají život složitější.

Pedofilové v tom nejsou výjimkou. Podobně jako etnické, zdravotní nebo jiné sociální menšiny jsou obklopeni mýty a předsudky, příležitostně i pohrdáním nebo nenávistí. Protože pedofilní cítění není na člověku na první pohled vidět, a týká se sexuální oblasti, o které obecně není zvykem příliš otevřeně mluvit, jsou představy veřejnosti o to více vzdálené od reality. Za "zkušenost s pedofilem" obvykle normální člověk považuje jen to, že ho kdysi nějaký protivný cizí člověk divně hladil, zatímco o tom, že pedofilem byl i jeho milovaný vedoucí, trenér, milý soused, učitel nebo táta, se člověk většinou nedozví. Tak si k pojmu "pedofil" přiřadí jen samé špatné zkušenosti.

Sami pedofilové jen obtížně nalézají vzory, podle kterých by mohli tvořit svůj životní styl. Následkem je jednak to, že pedofilové mohou snadno upadnout do asociálního způsobu života, ale i to, že narážejí na zbytečná nepochopení a křivdy. Podívejme se na několik tématických oblastí, v nichž může docházet ke konfliktu.

Běžně rozšířený názor je, že pedofilie spočívá pouze v touze po sexu s dětmi. Ten je škodlivý a zakázaný, a tudíž tyto touhy není možné žádným způsobem realizovat. Kdo se tedy ovládat nedokáže, toho musí "společnost" hlídat. Jestliže se nějaký pedofil ovládat chce a dokáže, pak, podle tohoto názoru, není proč něco řešit a není důvod o jeho pedofilii vůbec mluvit - takový člověk prostě žije, jako by pedofil nebyl, a nikdo o jeho úchylce nemusí vědět. Tolerantnější část veřejnosti ještě připustí, že si může své pudy ventilovat v soukromých představách při masturbaci, do čehož nikomu nic není, pokud k tomu nepoužívá pornografii.

Také samotný pedofil, který zjistí, že nemá nepřekonatelné nutkání obtěžovat děti, se může zprvu domnívat, že vlastně žádný problém nemá.

Jak přijmout sám sebe

Zatímco před okolím lze orientaci utajit, zapřít ji sám sobě je mnohem obtížnější. Rozhodující spor se neděje ve vztahu k zákonům, policii, soudům nebo tlaku morálních zákazů, ale uvnitř člověka.

Člověk potřebuje, aby jeho chování a život byly v souladu s tím, co uvnitř cítí. Proto si lidé vybírají ta zaměstnání, která je těší, vstupují do manželství nebo se setkávají s tím, koho milují, a volný čas věnují činnostem, které je naplňují a občerstvují. Pokud člověk své podstatné tužby odvrhuje a potlačuje, nabourává si tím svou schopnost být sám sebou, autentickým a tvořivým člověkem, vnímat krásu i vytvářet krásu, být šťastný a obšťastňovat druhé, milovat a přijímat lásku. Přijde tím o motivaci a sílu k životu. Sexualita není jen pragmatickou činností určenou k rozmnožování nebo výrobě rozkoše, ale především bytostnou součástí a rozměrem lidského prožívání. Touha uplatnit své city není sobeckou snahou o rozkoš na úkor druhých – naopak člověka uschopňuje k životu pro druhé.

Jak se dá žít s vědomím: "všichni se na mě usmívají a obdivují můj vztah k dětem, ale kdyby věděli, co cítím a co jsem zač, nechali by mě zavřít nebo zastřelit"? V takové situaci člověk začne ztrácet pocit jistoty – každý vztah, každé přátelství může najednou vypadat jen jako přetvářka. Pedofil může mít pocit – to, jak se chovají ke mně, nepatří mně, ale jen obrazu, který si o mně vytvořili, zatímco svůj skutečný vztah vyjadřují lidé tehdy, když komentují zprávy z kriminální rubriky v novinách nebo televizi.

Jak si může pedofil vybudovat sebeúctu a sebevědomí?

Prvním krokem je porozumět sám sobě, naslouchat svým citům. Pokud má předsudky ten, kdo se s pedofilií nikdy nesetkal a nikdy o ní nepřemýšlel, je to pochopitelné. Ale proč tyto "poznatky" a názory přejímá ten, kdo má informaci z první ruky nebo ještě blíž, ve svém srdci? Proč by si měl někdo nechat namlouvat od sexuologů nebo novinářů, co cítí a jaká je jeho motivace? Bavme se namísto toho přímo s naším nitrem. Dokážeme mu naslouchat stejně pozorně, jako bychom to očekávali od "společnosti"? Pokud někdo sní o tom, že je bezstarostným miliardářem, neznamená to, že chce ukrást miliardu. Pokud si někdo představuje spravedlivou společnost, není to perverzní, i když tohoto cíle nikdy nikdo nedosáhne. Podobně necháme-li naši duši a naše tělo snít o lásce se vším, s čím je nám dána, není to totéž, jako kdybychom si ji urvali proti něčí vůli. Můžeme alespoň v představách vidět jako krásné a ušlechtilé i to, co je nereálné. Naše cítění je stejně skutečné jako svět "venku" a jako nitra jiných lidí. Ponořit se do sebe není únikem, ale naopak něčím, co nás spojuje se světem a sbližuje s jinými lidmi. Svobodné snění bylo vždycky mízou a motorem lidstva.

Dalším lékem na sebevědomí je láska milovaných dětí. Teprve miluje-li nás dítě víc než my dítě, máme důkaz, že náš život a naše láska k dětem má cenu. Takové dítě si ani neuvědomuje, že má zázračnou moc vysvobodit z prokletí. Takovou lásku si ale nelze vydupat, vymyslet ani koupit.

Třetím zdrojem sebevědomí je důvěra. Nemluví-li člověk otevřeně o tom, co cítí a po čem touží, může to na ostatní lidi působit dojmem, že se nemá zájem s nikým bavit, že ostatními pohrdá nebo že je prázdným a povrchním člověkem. Všechny vztahy postupně ochladnou a omezí se na nezbytnou formálnost. Svěřit se blízkým lidem nemusí být projevem slabosti, není třeba si vždy vyčítat, že člověk zatěžuje druhé svými problémy, protože je neumí unést. Mluvit spolu o důležitých a podstatných věcech patří k základům lidského údělu, přátelství i důstojnosti. Pokud vás lidé znají takové, jací skutečně jste, je to velkým přínosem – i kdyby neuměli nijak pomoci, i kdyby nedokázali plně pochopit, snad i kdyby nenáviděli, je to lepší, než žít neskutečný život. Sdílení a porozumění jsou pilířem lidskosti.

Čtvrtým pramenem sebeúcty jsou vzory. Má-li pedofil pocit, že sám sebe nemůže "objektivně posoudit", pomůže, má-li v dosahu jiné pedofily. Pokud jsou to lidé, kterých si může vážit, dokáže si pak lépe vážit i sám sebe. Pokud vidí, že oni mají děti doopravdy rádi a jsou pro ně důležití a prospěšní, může přiznat cenu i své lásce. Pokud vidí, že i pedofilové mají dobré i zlé pohnutky, naučí se sám rozlišovat dobro a zlo ve svém vlastním chování. A chce-li svůj život vzdát, protože pro sebe nevidí žádnou naději, může si představit, co by pro něj i pro okolí znamenala sebevražda některého z pedofilních přátel.

Jak ve vztahu k dětem

V kontrastu s běžným povědomím o pedofilii jsou i sami pedofilové často překvapeni, jak moc jsou jejich touhy a potřeby slučitelné s touhami a potřebami dětí. Od potřeby přátelství hraničícího se zamilovaností, soustředěné pozornosti, společně stráveného času až po potřebu blízkého tělesného kontaktu.

Případné sexuální aktivity jsou specifickým problémem, kterým by bylo potřeba se zabývat v hluboké kulturně-historické souvislosti, s ohledem na to, jak se vůbec vyvíjel vztah k tělesnosti a sexualitě, jaké postavení a role je ve společnosti přisouzena dětem, jak a proč mají instituce zasahovat do osobního života lidí. Některé z těchto otázek jsou nakousnuty v následujících odstavcích a v přednášce F. Gielese (etika, škodlivé následky).

Pedofil obvykle nedělá s dítětem nic neobvyklého. Od "nepedofila" se liší hlavně tím, jakou důležitost v jeho životě vztah k dětem a jejich blízkost má. Avšak je třeba si uvědomit, že i tak mohou nastat s pedofilií problémy. Zejména těm rodičům nebo jiným osobám, které skutečnou lásku nikdy nezažily a nedokážou druhým rozumět ani je milovat, může být takový vztah proti srsti. Mohou z něj mít strach jako z něčeho nepochopitelného. Přitom právě děti z takového prostředí lásku skutečně potřebují a instinktivně ji hledají. Podezření z pedofilie pak může být záminkou ke zničení vztahu. Jiní rodiče mohou mít pocit ztráty smyslu života, když pro dítě, které je pro ně jediným blízkým člověkem nebo které považují tak trochu za svůj majetek, je najednou důležitější někdo jiný.

Pedofilní láska

Láska k dítěti může být tak různá, jak různá bývá láska mezi dospělými a jak různé jsou děti. Opětovaná, i skrytá, něžná, i akční, mohutná a silná, i jemná a čisťounká. Přátelská, nebo prudce zamilovaná. Plná pestrosti i nápadů, nebo bezpečných jistot. Jiskřící vtipem, nebo sladká sentimentem. Otevřená a společenská, i intimní a důvěrná. Intelektuální, básnická, nebo plná tělesné něžnosti. Lze milovat jednoho chlapce či dívku, nebo zároveň celou partu, oddíl, třídu a přitom každého v nich trochu jinak. Je možné naplno milovat malé dítě i dospívajícího mladého člověka. Jsou krátká náhodná setkání, na která člověk dlouho vzpomíná, prázdninové lásky, ale i mnohaleté vztahy pokračující celoživotním přátelstvím.

Jak vlastně může vypadat taková láska k dítěti? Je podobná lásce k dospělé osobě, téměř se vším všudy, co k tomu patří, možná jen o něco jemnější. Potěšení z krásy dětí, které člověk potkává. První pohled do tváře krásného stvoření, zamilované vzplanutí a bušení srdce, radost z prožitých chvil v blízkosti milovaného člověka. Milovaná bytost se stává sluncem života a bez ní je život prázdný a beznadějný. Příjemné pocity z přiblížení i doteků, objetí a přitulení, někdy i sladké polibky na tvář a na ústa. Většinou jsou to právě děti, které vztahy prožívají mnohem spontánněji, přirozeně a bez předsudků. Instinktivně lásku i s ní související blízkost vyhledávají. Jen zřídka se stává, že dojde k většímu tělesnému sblížení. I pak se obvykle kontakt omezuje na mazlení a hlazení po těle nebo takové aktivity, jaké, dějí-li se mezi dětmi, se považují za běžné a neškodné. Jakákoliv forma soulože je v případě pedofilů velmi neobvyklá, což potvrzují i výzkumné statistiky.

Pedofilní lásku provázívají i bolestné pocity. Pedofil prožívá problémy dítěte, může být zraňován jeho vrtkavostí a nestálostí. Může cítit zklamání z odeznění vztahu, často v případě, kdy mladý chlapec či dívka odrůstá a jeho láska ke staršímu kamarádovi vyprchává, nebo když sám se již necítí v jeho přítomnosti tak šťastný jako dříve. Přátelství obvykle pokračuje, ale promění se v jiný typ vztahu. Tak jako se proměňuje rodičovská láska, když se dítě osamostatňuje.

Pohlavní zneužívání

Termín "pohlavní zneužívání dětí" původně označoval skutečné pohlavní zneužívání dětí. Tedy případ, při němž jde v zásadě o totéž, jako při pohlavním zneužívání mezi dospělými nebo mezi dětmi navzájem – když je pošlapána důstojnost druhého (v tomto případě dítěte), narušena úcta a respekt k němu a jeho zájmům a cítění, zneužívána moc a převaha. Zkušenosti i výzkumy ukazují, že takovéto sexuální zneužívání má ničivé následky na dětské psychice.

Pojem sexuálního zneužívání dětí si však přisvojily nejrůznější ideologie, které jeho význam posunuly. Například nenápadně tento termín spojily s předpokladem, že jakýkoliv sexuální projev mezi dítětem a dospělým je sexuálním zneužíváním. V extrémních výkladech to vypadá, že dokonce i každý cit a každý vztah. "Nerovnocenný" vztah prý nemůže být správný (ale vždyť přece vztah mezi mužem a ženou je po celou historii chápán jako vztah, kde jeden účastník je hezčí a druhý silnější!). V zájmu "morálky" je nutno věřit, že dítě nikdy nemůže v sexuální oblasti vyvíjet iniciativu ani souhlasit a pokud ano, tak jen proto, že bylo zmanipulováno, a že každý nepovolený sexuální kontakt dítěti způsobuje trauma. Mnoho různých výzkumů však prokázalo, že skutečnost je složitější a někdy erotický vztah nebo i přiměřené sexuální aktivity mohou být pro dítě naopak přínosné. Některé erotické kontakty, které by jinak svými následky nijak nevybočily z běžných zkušeností dospívajících dětí, se stanou paradoxně nebezpečnými teprve tím, že jsou odhaleny. Orgány represivní moci a sociální péče, v dobré víře, že dítě zachraňují, mu trauma samy dodatečně způsobí zničením vztahu, vyšetřováním aféry a démonizací milovaného dospělého, jemuž taková aféra obvykle zničí život. (Samozřejmě v mnoha jiných případech je zásah státní moci potřebný a zcela přiměřený).

Sexualita je v lidské psychice úzce spojena s prožíváním štěstí, krásy, důvěry, lásky, sebevědomí – proto také každé její znásilňování, manipulování nebo potlačování mívá ničivý účinek na základy psychiky a vede často k zdánlivě nepochopitelným depresím a sebevraždám, k odcizenému a cynickému přístupu k vlastnímu tělu a životu. Skutečné sexuální zneužití má proto podobné psychické následky, jako když člověk objeví svou odlišnou erotickou orientaci v prostředí, které ji nepřijímá. V podobných situacích se člověk odcizí vlastním citům a má poškozenou schopnost být šťastný a mít rád.

Přirozené a dobrovolné sexuální aktivity dítěte se starším nebo dospělým (mezi něž zpravidla nepatří soulož a už vůbec ne nějaké tvrdší "praktiky", ale spíš něžnosti, tulení a hlazení, někdy v kontextu hry, škádlení, experimentů apod.) samy o sobě sice psychiku zpravidla neohrožují ani nemohou změnit základ erotické orientace (jak se někteří domnívají), mohou ale dítě stejně závažně poškodit nepřímo. Zatíží ho tajemstvím, s nímž se nemůže svěřovat, vystaví ho riziku posměchu nebo zničení a pošlapání jeho vztahu v případě prozrazení. Dítě se musí vypořádávat s rozporem, když ve škole, v rodině i v televizi ho učí pedofily nenávidět a udávat, a přitom ve skutečnosti prožívá něco jiného. Za této společenské situace odpovědný a milující pedofil raději takovémuto tlaku a riziku "své" dítě zbytečně nevystavuje, ani kdyby byl přesvědčen, že by šlo o aktivity přiměřené věku i vztahu a samy o sobě neškodné.

„Přebytečné“ pudy

Je třeba přiznat, že láska pedofilů k dětem přece jen obsahuje dost zřetelně i aspekty, které, alespoň v naší kultuře, tak nějak přebývají. Není to nic mimořádného. Již Sigmund Freud začátkem dvacátého století tvrdil a Alfred Kinsey v roce 1948 plošným výzkumem prokázal, že alespoň občasná masturbace patří k životu většiny lidí – průzkumy obvykle uvádějí kolem 80 – 95 % mužů v rané dospělosti a zhruba poloviční podíl žen. Je pravděpodobné, že u pedofilů tomu není o mnoho jinak.

U pedofilů jsou s tím však spojeny minimálně dva problémy.

Prvním problémem je, jak se člověk vyrovná s tím, že ve svých fantaziích prožívá něco, co je považováno za zakázané a nemorální, aniž by se přitom stal rozštěpenou bytostí, která sama sebou pohrdá. Toho jsem se dotkl v kapitole o sebeúctě.

Druhým problémem je, že stejně jako lidé s jakoukoliv orientací i pedofil často fantazii pomáhá například i obrázky. Nemusí jít o žádnou pornografii – fotografie šťastného dítěte v přirozené situaci, jakou lze nalézt i v běžných časopisech či v novinách, může být víc vzrušující než bezduchá fotka nahého dítěte v erotické póze, pořízená evidentně za peníze nebo z donucení nějakým citově plochým fotografem. Zákon nedefinuje příliš přesně meze, co je vlastně ještě přípustné a co už je zakázané. V krajním případě může zástupce státní moci označit za pohlavní zneužívání nebo ohrožování mravnosti pořízení nebo šíření jakékoliv fotografie nebo i textu, který je schopen pedofila pohlavně vzrušit. Další problémy – ztráta pověsti nebo i závažné potíže v rodinném nebo profesním životě – hrozí v případě, že někdo objeví obsah přeplněného harddisku nebo hromadu výstřižků z reklam na dětské plavky. A bezvýznamné není ani to, jak si pedofil poradí s představou, copak by asi to netušící dítko na obrázku říkalo tomu, kde je jeho fotka a co nad ní kdo dělá.

Jsou názory, že masturbace uvolňuje napětí, takže pedofil pak má menší nutkání překračovat hranice intimity ve skutečných vztazích s dětmi. Něco je ovšem i na opačném pohledu, že v člověku roste touha uskutečnit to, o čem sní. Podobně rozdílné pohledy jsou i ve vztahu k otázce, je-li správné "vybíjet" své pudy v "legálních" aktivitách s někým nad zákonnou věkovou hranicí nebo s někým dospělým, zejména v takových aktivitách, které psychologicky mohou mít ještě více charakter zneužití, byť v praxi jsou již právně nepostižitelné. Nezbývá, než aby si každý tvořil svůj názor sám ze své zkušenosti a podle konkrétní situace.

Kde hledat pomoc

Ještě dříve, než začneš hledat pomoc, pokus se sám pro sebe co nejlépe vyjádřit, v čem vlastně spočívá tvůj problém a co očekáváš od odborné pomoci. Každý člověk žije v trochu jiném prostředí, má jinou povahu a jinak prožívá svou sexualitu.

Dobře zvaž, jaká rizika ti přinese, když se někomu svěříš.

Tvoji orientaci nikdo nezmění – měnit se mohou tvoje znalosti, zkušenosti, postoje a situace.

V zásadě existují dva přístupy. První z nich spočívá ve snaze sexualitu potlačit, vytěsnit ze života, případně pomocí chemických látek nebo chirurgicky utlumit. Naučit se vyhýbat vztahům a blízkosti, naučit se považovat své vlastní city a touhy za nebezpečné. Pokud se obrátíš na lékaře či psychologa, s největší pravděpodobností tě pošle k sexuologovi. Čeští sexuologové pracují s pedofily v sexuologických ambulancích po celé republice a na sexuologických odděleních psychiatrických léčeben například v Horních Beřkovicích, Praze-Bohnicích a v Kosmonosech. Většinou mají zkušenost převážně s těmi pedofily, kterým je léčba soudně nařízena v souvislosti s trestným činem. Proto také považují za svůj úkol především pacienta umravnit, utlumit, izolovat a kontrolovat. Při hodnocení výsledků léčby považují za směrodatné, zda pacient znovu spáchá trestný čin. Takové věci jako štěstí pacienta a jeho blízkých jsou až druhořadé, přičemž výsledky jejich posuzování jsou ovlivněny tím, že každý "vyléčený" raději předstírá, že žije šťastně a spokojeně, jen aby mu nehrozilo pokračování léčby. Pro pacienty se sklony k depresím, s nízkým sebevědomím nebo bez citového zázemí může být tento způsob léčby zničující. Pokud ale někdo prožívá svůj sexuální pud způsobem, který nedokáže skloubit s přijatelným a uskutečnitelným vztahem k dětem, může pro něj být tato cesta nejvhodnější z možných.

Tito kliničtí sexuologové obvykle neoplývají pronikavou teoretickou myslí ani pochopením pro to, jak vnímají svět pedofilové nebo děti. Vidí skutečnost pod zorným úhlem učebnicových dogmat, která většinou nemají vědecký základ. Někteří přiznávají pedofilům až zázračnou schopnost věnovat se dětem v oddílech, psát knížky pro děti, získávat si jejich přízeň atd. Téměř všichni ale vnímají činnost pedofilů s dětmi jako něco potenciálně nebezpečného. S nadřazeností moralistů pedofila pochválí, pokud si od dětí drží odstup. Tradiční sexuolog se ale neodváží veřejně práci s dětmi pedofilům doporučovat, a při sebemenším "selhání" musí být podle takového definitivně ukončena. Představuje si, že pedofil ve skutečnosti touží hlavně po sexuálním styku a tyto činnosti s dětmi a práce pro ně jsou jen jakýmisi náhražkami (sublimací) – nebo vědomou či nevědomou taktikou, jak sexuálního styku dosáhnout. Považuje za nejpřednější úkol pacienta, aby svým "skutečným" touhám vzdoroval.

Jako ukázka obdobného přístupu je v příloze připojena kapitola z knihy "Sex" sexuologa Petra Weisse.

Druhý přístup, zcela opačný, spočívá ve snaze svou odlišnost přijmout jako součást své osobnosti, nalézt způsob života, v němž toto cítění nalezne výraz k užitku a štěstí pedofila, dětí i společnosti. Člověk se učí své dispozice chápat, rozvíjet a kultivovat. Čeští psychologové a sexuologové většinou nemají k ničemu podobnému znalosti ani zkušenosti. Tímto směrem se ubírají někteří odborníci v severoevropských zemích (zejména Nizozemsku, ale také Dánsku, Belgii, Německu, Švýcarsku) a nejrůznější druhy svépomocných skupin. Tento přístup je bližší uvažování hlubinné, dynamické, interakcionistické a humanistické psychologie.

Jeden z možných přístupů ilustruje připojený překlad přednášky Nizozemce Franse Gielse Pomoc pedofilně cítícím lidem, obsahující i odkazy na další literaturu.

Nezapomeň, že každá psychologická léčba vlastně jen napodobuje to, čeho by se člověku mělo dostat v běžném životě, mezi přáteli a blízkými lidmi. Vztah s lidmi, kteří ti rozumí a kterým na tobě záleží – a naopak. Porozumění sobě samému a svým problémům. Síla postavit se ke svým otázkám čelem, vzájemná podpora. Možnost vyjádřit a uvolnit své emoce a žít v souladu s nimi v prostředí důvěry a lásky. Odborná pomoc je jen náhražka toho, co je součástí základního lidského poslání a náplní života.


MENŠINOVÉ EROTICKÉ CÍTĚNÍ A ČESKÉ PRÁVO

ÚVOD

Tento text je tvořen především jako rozbor právního postavení pedofilně cítících lidí. Domnívám se, že může být užitečný i pro právní uvažování o situaci osob s jinými odlišnostmi erotického cítění a jiných menšin i k obecnějším úvahám o podstatě práva a o obsahu a kvalitě právních systémů.

Snažím se o ucelený pohled na problematiku – nikoliv jen o informaci o znění zákonů a jejich výklad, ale také o vlastní věcné uspořádání tématu a tím vytvoření hlediska, z nějž lze vidět i ty oblasti práva, do nichž státní zákony nedosahují, a čerpat inspiraci k jeho vývoji. Svůj přístup mohu nazvat snahou o překonání pozitivistického a totalitního pojetí státu a práva fenomenologickým a pluralistickým pohledem.

Aktualizované znění českých zákonů bude zdarma zveřejněno na Portálu veřejné správy ČR.
Znění jednotlivých původních zákonů a jejich novelizací a znění mezinárodních smluv zveřejňuje Ministerstvo vnitra ČR , které na svých stránkách uvádí také odkazy na komerční informační systémy.

Začínám úvahou o obecných pramenech práva, v níž uvádím do vzájemné souvislosti základní pojmy. Zmiňuji základy, na kterých podle Ústavy stojí právní řád České republikyzákladní práva a svobody lidí a principy právního státu. Pokračuji tématicky uspořádaným popisem, jak jsou v právním řádu České republiky vymezena a chráněna jednotlivá práva a svobody, s důrazem na práva a svobody menšin a odlišných jedinců – svoboda v osobním a rodinném životě, v osobních vztazích a jejich projevech, právo na důstojnost a soukromí, svoboda projevu, svědomí, myšlení, bádání, tvorby, právo na informace. Zvláštní oddíl věnuji právnímu postavení dětí. Na závěr se zmiňuji o vztahu člověka a státu a popisuji formy oprávněné i neoprávněné institucionalizované (legální, systémové) diskriminace v osobním životě pro odlišné vlastnosti nebo jednání. Zejména jde o uplatňování moci v oblasti zdravotnictví, v trestně-právní oblasti a v rozhodování správních úřadů a soudů, a o skuliny v právním systému (nadměrné subdelegace a vágnost formulací).

Základy práva

Jednotliví lidé i jejich společenství a skupiny vzhledem ke svým vlastnostem, schopnostem a k podmínkám, ve kterých žijí, mají různé přirozené zájmy, hodnoty a potřeby, různé názory a postoje. Ty se různými způsoby míjejí, prolínají, spojují, doplňují i střetávají. Právem nazývám postoje k uspořádání zájmů, ochranu zájmů. Patří k bytostnému poslání člověka vytvářet vlastní právní postoje ve vztahu k okolnímu světu, účastnit se tohoto děje.

Mezi mnoha nástroji, jimiž lidé práva vytvářejí a uplatňují, zaujímá v naší kultuře významné místo i státní moc a její právní systém. Souběžně a do jisté míry nezávisle mají a vyjadřují své vlastní postoje ke spravedlnosti ve vlastních i cizích vztazích a záležitostech (tedy své vlastní psané i nepsané právní systémy) také různá seskupení států a obdobných institucí (ta je vyjadřují mezinárodními smlouvami a deklaracemi), různé skupiny lidí, kteří jsou spojeni ideovými, náboženskými, kulturními, sociálními, pracovními, zájmovými, územními, národními, příbuzenskými, rodinnými, přátelskými, citovými nebo jinými vazbami, a jejich instituce, mezi něž patří i sdílené obyčeje a zvyklosti (morální normy) a sdílená etická východiska.

Tyto nástroje nejsou a nemohou být zcela jednolité a matematicky přesné. Předpokládají jistou míru společenské shody o pojmech a hodnotách a vycházejí z ní. Avšak především jsou dynamickým, dílčím, různorodým a rozporuplným odrazem společenského dění, různých způsobů myšlení, různých zájmů a postojů vyskytujících se ve společnosti. Ani státní moc není absolutním měřítkem, není nejvyšší hodnotou ani poslední autoritou, není Bohem. Je pouhým více či méně užitečným, ale vždy nedokonalým nástrojem, médiem. Také jejím prostřednictvím, podobně jako jinými cestami, my lidé vůči sobě navzájem uplatňujeme svou moc – svou vstřícnost, odpovědnost a spravedlnost i svévoli, bezohlednost a hloupost. Všechny formy společenské a institucionalizované moci jsou výslednicemi autentických postojů jednotlivých lidí, kteří mají na moci podíl.

Základními nástroji práva jsou:
a) Popis zájmů a dalších hodnot, které mají být chráněny. Předmětem pozornosti by mělo být, čí zájmy jsou tím vyjádřeny a kdy, nakolik a proč je legitimní je upřednostnit před jinými.
b) Dispozice práv a povinností (určení jejich subjektů, mezí a váhy). Je-li jednomu subjektu přiznáno právo, mělo by být zároveň určeno, kdo má povinnost toto právo respektovat a naplňovat. Je-li nějakému subjektu určena povinnost, mělo by být zřejmé, vůči komu. Dostanou-li se dvě práva do sporu, měl by být určen jejich vzájemný vztah. Zobecněné určení práv a povinností je právní normou (právním stereotypem) – vztahuje se na všechny případy splňující daný předpoklad (tzv. hypotézu).
c) Sankce – není-li v řešení sporu možnost dohody ani žádná oboustranně uznávaná autorita, subjekt, který má na naplnění práva zájem, jej vynucuje. Možnost a způsob vynucování jsou samostatným předmětem právního postoje.

Právní systém je legitimní (oprávněný) natolik, nakolik je spravedlivý – tedy nakolik vyváženě respektuje zájmy každého člověka, případně dalších cítících tvorů. Z hlediska těch, jejichž zájmy byly opomenuty, je takový systém nástrojem zvůle, nikoliv práva.

Právní systém je kvalitní natolik, nakolik jsou jeho ustanovení srozumitelná, smysluplná, provázaná a jednoznačná, nakolik stanovení práv a povinností a způsobu jejich prosazování účinně směřuje k podpoře, ochraně a účelnému uspořádání skutečných zájmů a potřeb lidí a moudře rozpoznává jejich souvislosti, váhu a prioritu.

Mírou legitimity i kvality získává nebo ztrácí každý právní systém nebo jeho části autoritu a tím postupně i vliv (moc). Tím se vytváří hierarchie a struktury moci, v nichž zaujímají svá místa svědomí a postoje jednotlivců a postoje různých společenských skupin a institucí včetně států. Přirozeným cílem, kterého nelze nikdy dosáhnout, ale k němuž je třeba neustále směřovat, je nalezení jejich souladu.

Právo České republiky

Ústava České republiky odvozuje legitimitu státní moci od úcty k nezadatelným, nezcizitelným, nepromlčitelným a nezrušitelným právům a svobodám člověka a občana. Hlásí se k principům rovnosti lidí v právech a důstojnosti a k principům právního státu. Součástí českého právního řádu jsou však i zákony a ustanovení, které pocházejí z jiných způsobů myšlení a z jiných pojetí státu a společnosti. Tím vzniká plodné napětí, díky němuž lidé mohou pocítit, že každý z nás je nositelem a zdrojem živého práva. Práva, které nevytěsňuje a nepotlačuje osobní odpovědnost lidí, ale naopak ji posiluje, podporuje a čerpá z ní.

Princip právního státu, jak je tradičně chápán v evropském kontinentálním právu, v sobě zahrnuje i jistou míru fundamentalistické víry v absolutnost formálních zákonů, v jejich nadřazenost státu i lidem, v možnost jejich samostatného, absolutního významu a jednoznačnosti. Tento princip, pocházející z pozitivistického myšlení, je v praxi nerealizovatelný a filosoficky překonaný a neudržitelný. Ač filosofie vědy se jak v kritickém racionalismu, tak ve fenomenologickém přístupu zřekla možnosti "absolutního důkazu", teorie státního práva a psané státní právo dosud tento posun myšlení nestrávily a dostatečně nezohledňují skutečnost, že tvorba, výklad a uplatňování práva budou vždycky v rukou lidí a odvozené z jejich moudrosti a odpovědnosti, které především je nutno pěstovat a ctít. V zákonech jsou často ústavní principy obcházeny a mnohé proklamace v Ústavě a obecných zákonech se tak stávají prázdnými a nevymahatelnými.

Práva menšin

Základem lidského soužití, morálky i právního řádu je úcta a respekt k druhým lidem – ochota přijímat jejich potřeby a zájmy jako své vlastní. Brát vážně jejich názory, jejich odpovědnost, jejich zkušenost. Snaha hledat společný prospěch, pokud to jde, a jinak alespoň spravedlivý kompromis. Těchto zásad by měli dbát jak pedofilové ve vztahu k dětem, tak jiní lidé ve vztahu k pedofilům a jiným menšinám. Je třeba naslouchat všem stranám, a obzvlášť dopřát sluchu a váhy názorům těch, kteří jsou znevýhodněni.

Menšinové erotické cítění, podobně jako jiné genetické, psychické nebo tělesné vlastnosti nebo zdravotní stav, obecně nejsou důvodem k upření základní rovnosti v právech a důstojnosti, k diskriminaci. Žádné jednání nesmí být omezováno jen proto, že je projevem té či oné erotické orientace. Základní práva a svobody smějí být omezeny jen zákonem a jen z důvodu přímé či nepřímé ochrany jiných práv a svobod. Práva člověka a jeho jednání mají být posuzovány a chráněny bez ohledu na to, které jeho vlastnosti jsou menšinové či většinové. Sexuální orientace je v zákonech zmiňována pouze v souvislosti s ochranou před diskriminací. O konkrétních erotických orientacích (například heterosexuální, homosexuální nebo pedofilní) žádný ze zákonů České republiky nepojednává ani je nezmiňuje, tedy je nezakazuje ani nepodporuje. Zákony ani neurčují, kdo smí mít koho rád, komu smí věnovat svůj čas, kdy a z čeho smí být člověk šťastný, kdo se smí komu líbit ani kdy smí kdo být jak a čím nebo kým vzrušen nebo uklidněn. Státní regulace se týká pouze právních podmínek a následků některých forem vztahů a soužití (například manželství, rodiny a příbuzenských vztahů, soužití ve společné domácnosti, rodičovských, pěstounských, opatrovnických a pedagogických vztahů, případně registrovaného partnerství) a některých způsobů jednání (například různých forem vzájemného násilí, útisku, zneužívání i souhlasného sexuálního chování, ohrožování mravnosti atd.), to vše však bez ohledu na erotickou orientaci zúčastněných.

Mnozí pedofilové za celý život žádnému dítěti neublížili a ani nechtějí. Ač necítí a nedělají nic špatného, přece by si zničili život, kdyby o svých citech otevřeně promluvili nebo je dostatečně netajili. Například záleží na lékaři, dá-li mu doporučení k výkonu některých povolání, činností nebo třeba pěstounské péče. Při podezření z trestného činu je pedofilní orientace, na základě předsudků některých soudních znalců z oboru sexuologie i soudců, brána nezřídka jako důkaz skutku i motivace. Některá narušení práv hrozí i lidem se stejnopohlavním erotickým zaměřením na dospělé.

Jedině tím, že budeme mít možnost věci nazývat pravými jmény a vidět tak, jak jsou, se lze bránit předsudkům a z nich plynoucí nenávisti, řešit existující problémy a čelit skutečným nebezpečím. Mnozí představitelé institucí, států a komunikačních médií se domnívají, že "ustupovat" pedofilům lze pouze na úkor dětí nebo morálky. V jejím zájmu cenzurují a ideologicky podmiňují vědecké výzkumy, brání svobodnému vyjadřování, komunikaci a sdružování, brání hledání spravedlnosti u soudů. Má ale cenu taková morálka, která musí stavět na lži a jejíž zastánci ji ani nejsou ochotni podrobit přezkoumání, jestli sama dětem neškodí víc?

Citace zákonů

  • Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. (Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, čl. 1, odst. 1)
  • Lidé jsou svobodní a rovni v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. (Listina základních práv a svobod, vyhlášena zákonem č. 2/1993 Sb., čl. 1)
  • Každý je způsobilý mít práva. (Listina, čl. 5)
  • Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. (Ústava České republiky, čl. 2, odst. 4, obdobně čl. 2, odst. 3 Listiny)
  • Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem. ... Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. (Listina, čl. 4, odst. 2 a 4)
  • Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. (Ústava České republiky, čl. 2, odst. 3, obdobně čl. 2, odst. 2 Listiny)
  • Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin. (Ústava České republiky, čl. 6)
  • Osobní svoboda je zaručena (Listina, čl. 8, odst. 1)
  • Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. (Listina, čl. 7)
  • Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. (Listina, čl. 10, odst. 2)
  • Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. (Listina, čl. 10, odst. 1)
  • Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. (Listina, čl. 15, odst. 1)
  • Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena. (Listina, čl. 15, odst. 2)
  • Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Cenzura je nepřípustná. Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. (Listina, čl. 17)
  • Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny. (Listina, čl. 23)

MEZE A OCHRANA PRÁV

Tato část projektu není dokončena.

Formy omezení a ochrany práv
Ochrana před násilím
Ochrana před útiskem a zneužíváním
Ochrana práv na názor a sebeurčení
Svoboda a ochrana vztahů a soužití
Svoboda sexuálních projevů a její omezení
Ochrana některých společenských hodnot
Právní postavení dětí

SANKČNÍ PRÁVO

Tato část projektu není dokončena.

Vztah člověka a státu, formy systémové diskriminace
Pracovní právo, lékařská posudková činnost
Lékařská evidence, léčba a represe
Trestní řízení a jeho následky
Státní regulace výchovy

Autor: Host, 2002 - 2003, s využitím textů Klukomila, 2000, a mnoha dalších pramenů a připomínek.
Verze: říjen 2007, licence doplněna 2010

english version

Welcome

on the site PF03, dedicated to pedophile orientation and the life with it.

I am trying to imagine what caused your visit here.

Maybe it was curiosity or desire for excitement. Even those may be a noble motivation. Look around if you find here something interesting - you can never know in advance when it may become useful in your life.

May be you don´t seek here only amusement. You may have feeling or already an assurance of being a little bit " different", and you want to resist an idea of being surely predeterminated to commit a crime or to sad and barren life. Or you may have some child experiences: a deeply penetrating feeling of helplessness, injustice or oddness. Or on the contrary: the experiences of pleasant moments and of beautiful relationship, which you can not integrate or something doesn´t allow you to contemplate or speak freely about. You may suppose it has some connection with pedophilia.

If you came here full of hatred or with holy resolution to fight a sin or with a feeling of nausea because of world perversion, then you should know that your blindness will be a bad assistant. It provokes hatred and it is greatest sin itself.

One can approach everybody from different viewpoints. One can approach everybody from different viewpoints. Everybody thinks and perceives in a different way, everybody has experienced something different, everybody exists in a different life situation. That´s why these pages will be more satisfying for someone and less satisfying for someone else, someone will be disappointed, someone else even disgusted. They are fitted mostly for intelectually inclined people, educated or not, younger and older. But all others will find here links to moving and enlightening stories, different human fates, or to webs with pictures pleasing the whole human being.

A word "pedophile" may refer to a children murderer, to a gentleman molesting kids in public garden, to a person with marvelous ability to understand children and to devote his/her life to them, or to an unlucky person, who never realizes his/her yearnings. I am trying to arrange and correct those different pictures. I am drawing upon a various life experiences and viewpoints of pedophiles themselves and other people who meet pedophilia in and around themselves, consciously or not. I will mention a viewpoint of social and natural sciences on pedophilia, and also a description of pedophilia in international and American classification of diseases. With this I want to controvert an opinion that pedophile predispostions and relations are comprehensible only in terms of disease or mental health disturbance.

They may often appear various specific problems problems related to pedophilia as it is the case with other erotic orientations and human qualities. I am trying to describe those problems and how to deal with them, which kind of help is available and what is to be expected of. I recommend for reading a lecture by Dutch therapist Dr. Frans Gieles Helping people with pedophilic feelings.

I am trying to emphasize that pedophile dispositions and feelings are not only dispositions for child abuse. On contrary, if the person accepts and cultivates this quality, it may grow into a capacity to love children, contradictory to any harm and abuse.
Pedophile disposition doesn´t refer only to a genital or rude physical region. But in the same time also it is not something unearthly, having nothing to do with sensuosity. Always it is necessary to seek balance, harmony.

People were and will be also in future born with different erotic orientations. I feel that a free discussion, true understanding of oneself and mutual understanding and respect among different people is the most effective way for pedophile oriented people how to find their respective place in this world and how to be of benefit to humanity, to stop being either offenders or victims.

Please send your reactions or remarks concerning texts or topics to pro_me@seznam.cz.

Sincerely yours, Host
(Translated by Abel)


PEDOPHILIA. WHAT DOES IT MEAN?

Who are pedophiles?

Some people have remarkable affection for children, which intensity or some manifestations go beyond the boundaries of conventionality, and sometimes of acceptability. They acquired it in natural way. Sometimes aree such people called pedophiles.

Many of them are or were shocked, catched unawares, dismayed by the awareness of being a pedophile. After all, we are surely not those monsters we know from tabloids and sensationalist TV stations?

But they also recognized or they suppose, that love they feel for children is something noble and beautiful.

Some pedophiles particularly like boys, another ones appreciate girl´s beauty and character. In some of them is the affection more prominent on mental level, in another it is on physical level. Probably for the majority of pedophiles are most attractive preteen children or on the verge of puberty.

Very few women consider themselves as pedophiles. It may be caused by the fact, that the woman who likes to cuddle kids or who is longing more for the children as for the husband and sees in children her main way of life is considered normal. And a woman also does not develops an erection in the presence of children leading to speculations about the difference between parental and erotic love when a man is involved.

The notion "pedophile" is and was used in many different ways. More detailed survey you will find in the chapter History of the word pedophilia and in the lecture of F. Gieles.

Pedophile is a human being...

Pedophile is a human being who loves children.

Pedophile is a human being who is falling in love with children just like other people fall in love with adult partners.

Pedophile is a human being who is attracted erotically and sexually by the children. He/she feels comfortably in the presence of children, he/she likes to talk with them, to play with them, to touch them. He/she feels joy, emotional fulfillment, excitement. Pedophiles rarely go beyond this kind of activities.

Pedophile is a human being who suffers life long by impossibility to give the children his/her love in a full extent, if he/she will not to harm a child or to be exposed to the criminal prosecution.

Pedophile is a human being who often puts an end to his/her life by suicide.

Pedophile is a human being whom you may meet everyday on the street, during lunch-time in restaurant, when meeting your friends. It may be your colleague, neighbour, friend or even your son.

Pedophile is a human being who doesn´t differ from other people except in his/her erotic and sexual orientation on children.

Pedophile is a human being.

What does the biological medicine knows about pedophilia?

Well, simple answer - almost nothing. Or at last the same amount of knowledge as about gynaecophilia (love to women) and androphilia (love to men). Physicians and biologists can describe certain chemical substances and processes which help a human to experience various expressions and stages of love, beginning with joy of being close to or touching beloved person through the reactions of circulation and external genitals and ending with happiness and fullfilment in one´s life. In pedophiles are running the same physiological processes in relationship to children which are usual in relationship of men and women.

After unsuccessful experiments with various ways of changing and reeducating people were physicians and psychologists forced to admit that the erotic orientation is rooted deeply in human hardware, possibly from the birth. But they have no idea where and in which way. Does it resides in some particular place on the DNA spiral? Or is it something like a rainbow, absolutely real and still in no particular place, only a resulting picture of a casual synchronisation of usual genes? Or does it arises in connection with hormonal processes in a pregnant woman? Or after some perceptions during early childhood? Every theory leaves some traces, ending in the void yet. Reference books are infested with melange of implausible results of inferior studies.

The only method in use of sexual orientation probing, looking scientifically is phallometry (phalloplethysmography, PPG) – consisting in measurement of penis dimensions change during projection of naughty pictures. This method usually finds out much less than a human knows about himself/herself, and its use against the will and interests of questioned person is not only ethically problematic, but also highly unreliable. In addition it doesn´t brings any direct result, it depends more of the theory selected by the sexologist for the interpretation of obtained lines and numbers. Moreover, the sexologist also takes in consideration the facts determined in other ways.

There are only few studies examining the percentage of pedophiles in population - well, actually the notion of pedophilia is not precisely defined for scientifical purposes. Some haphazard figures are in the range form 0,1 to 5%, some Czech sexologists indicate the figures between 1 and 2%. One study, mentioned in   Gieles´lecture indicates, that 25% from a sample of normal men reacted with arousal to the pictures of praepubertal girls in the same way or more tha to the picture of an adult human. Another studies stated that more than 90% humans instinctively reciprocated a child´s smile.

Is pedophilia a disease?

It is mentioned in an official classification of diseases, and this was elaborated by experts!

But what is a disease and what is not doesn´t decides a physician, but a human and his/her environment, family friend and ennemies, community, society. And if somebody is content with the way he/she is and lives quietly in harmony with other people at his/her respective place in the world, he/she can easy write wit left hand, have a blood group XXL, have six toes on every foot, sleep hanging with legs on the tree and to talk with pigeons, and nobody has to consider it as a disease. But once this human starts to be traumatized by his/her difference from other people, or his/her neighbours start to feel disturbed, infringed or threatened difference becomes disease. And a physicians are assigned a task to do something with it and they designate and cassify the problem for this purpose. Official disease classifications are not a height of medical knowledge, but only a reference book for health insurance companies and for standard classification of medical terminology and knowledge. It is not their purpose and sense to determine what is wrong and what is good, what have the patients and the community to require, what is the right way of life and which is the value of particular human relationships or particular people.

International Classification of Diseases (ICD-10) contains in the part "Personality and behavior in adults" the item F 65.4 - Pedophilia. Similar item is contained in American Diagnostic and Statistic Manual DSM-IV in point 302.2. From the general introduction of both manuals and from particular diagnostic criteria is clear, that the occurence of symptoms of any diagnosis is considered as disease only in the case when they cause troubles to their bearer or to his/her environment.

In many groups and strata of human society differ the attitudes towards sexuality and to love, to the adult-child relationships, towards people with various kinds of dissimilarities, towards human abilities, interests and needs. This foundations and their differences are projected into the attitudes towards the expressions of pedophilia and towards pedophiles. Of course there is general disapproval for molestation and abuse of children – and exactly this behavior is for many people equal with pedophilia. Compulsion to it is rightly considered as mental disturbance. But if the people have to take an attitude towards a real pedophile, whom they know, and towards a real expressions of his/her affection for children, then the opinions may differ considerably. Most pedophile expressions and pedophile behaviour is generally favourably accepted by the majority of people. Sometimes even the fact, that somebody likes children, understands them and works with them is considered as a proof of good character. But if some adult - child relationship resembles in its importance, closeness and intimity a child - parent relationship or even transcends it, then again the opinions differ.

Problem is that neither general public nor the experts have real concept about what is pedophilia and how it is manifested. Their opinions have mostly character of prejudices, irrational generalisations, just like when one creates his/her opinion about man - woman relationship based on news about rape, or an opinion about air transportation based on news about plane disasters. This distorted view they then project also in cases where it doesn´t fits.

Pedophile is not a monster

There is no doubt, that the people with pedophile orientation are in some ways "different", it seems almost certain that it is an innate quality. But unaware of its biochemical basis the mental manifestations doesn´t allow us to create any general definition which may divide the humanity into two groups, pedophiles and non - pedophiles. The transition between those two groups is very fluent and complicated. Presence of pedophile feeling and perception doesn´t excludes the ability of loving adult partners. While some people are oriented predominantly pedophile, some another people may have even much stronger pedophile feelings and sexiness, but they are in the same time able to have a valuable erotic relationship with an adult person. Any symptom of pedophilia is occuring also in people who don´t admit their pedophile identity and are considered "normal". The ability to fall in love with a child manifested everybody, who experienced his/her first love with a peer in childhood.

It seems that it is more appropriate to consider pedophilia as a characteristic present to some extent in everybody´s psyche. But only with some humans it is present in such amount taht it becomes permanent or even main life characteristic and need. It is comparable to the talent for arts or music: everybody draws or sings from time to time. But only for one part of the people this ability becomes an involvement for life or even a profession. And only few people has such a strong and emphatic artistic imagination that disqualifies them from ordinary life and puts them into the postion of geniuses, maniacs and eccentrics.

The basis of mental health and human maturity according some theories (C. G. Jung, C. R. Rogers etc.) consists in full acceptance and integration of all "parts" of his/her soul, the so - called archetypes, to find their place and meaning, to tune in experiencing and acting with his/her "organism". Unaccepted part of the self (Jung calls it "shadow"), inner disunion (Rogers uses a term "incongruence") becomes a cause of aggresivity against oneself and against one´s environment and of "weak will". The hatred of "society", i. e. of some part of their members against pedophiles can be then also considered as a projection of hatred against unrealized, unaccepted and unreleased part of their own mind and feelings. In other words, this hateful attitudes are created by the people who are unable to perceive their own sexuality as an essential manifestation of love, or they are unable to perceive and use their feelings towards children as pure and useful. It is not true that a pedophile can be understood only by another pedophile. People able of true and natural love can recognize love in any form.

To some people it is "clear" that sexual attractivity is something different than friendship or parental love. Some of them even perceive sexuality as separated from love. Well, nature itself is probably not so "genial". Etologists (scientists who explore evolution of animal and human behaviour) brought hypothesis, that such a typical erotic activity as a kiss is originally not a sexual activity, but it comes from very ancient times, when the mothers have feed their children from mouth to mouth. In relationship to female breasts is this connection much more obvious. Many psychologists noticed similarity in deep and intimate friendship with feelings of homosexually oriented persons. Ethnologists noticed in some cultures that the sexual manifestations of children and in relation to children are considered as natural and even as a part of rituals and customs without any negative consequence. If someone would study "normal paternal love", its characteristics and biological background, than it is possible to find out very interesting connections to the phenomenon called pedophilia.

Nature has developed sophisticated mechanisms so that the variety and unpredictability becomes a part of natural order, but in the same time everything is penetrated by the same principles. Are not those, who claim to know how the "normal human life" and "right sexuality" are supposed to be, guided by the same ideas as those, who channelize the rivers into concrete beds, destroy "animal pest" and rain forests, because they don´t understand their signification? Or those, who bravely defended the idea of flat Earth in the middle of universe, believing that only in this way they will preserve morality and order? If the science would discover the way how to change a pedophile orientation into a normal (or not to allow a pedophile foetuses to be born), may be many pedophiles would be happy. But could someone imagine how much poor would be then the humanity and which would be the consequences?

Pedophilia is not identical with "sex with children"

Some journalists, popular sexologists, social workers, activists, politicians and other people mix up pedophilia with other situations and conditions which may lead to a violence towards children or to sexual activities.

Pedophilia or pedophile orientation is not identical with "making sex" with children, to be a pedophile isnot identical with doing sexual practices with children. For many pedophiles is something similar absolutely unacceptable, many other permit such contacts only in their phantasies, which they don´t intend to carry out. Many of them would like to participate with children in the activities, which are for children natural, appropriate and usual and only in condition that the child is interested in such activities and it is not threatened in any way. Most pedophiles don´t have "sex" with children. Great part of people punished for child abuse doesn´t have a predominant pedophile orientation.

Pedophiles are (usually) not rapists

To be a pedophile doesn´t mean to be a rapist. But among a pedophiles are also rapists.

Sexual violence to children or really rithless abuse is more typicall for some people, who are unable to experience sexual activities as a natural manifestation of love, they perceive them separated, just as a way of attaining sexual pleasure. They " use" a partner as a sexual object, they lack empathy and love. It is nowadays a very common disturbance even in "normal" people, an emotional deficiency. Such a human when lacking a control by social standards may have a tendency to seek child or teenage " objects" without having an explicit pedophile orientation. He/she doesn´t need deeper feelings, he/she gratifies himself/herself with everybody, who is within one´s grasp and is defenceless. It may occur e. g. in authoritarian and puritanical families, where the emotions are suppressed, where the father has an unrestricted power over a child, a child is drilled into that father is always right and there is no appeal or protection, and a child doesn´t learn to speak openly about sexual or emotional matters. It may play a role also the loss of self - control or discriminating abilities in an adult person under the influence of alcohol or psychopathy (personality disorder). If those personality characteristics are combined with suppressed pedophile component of sexuality, the danger is naturally much greater.

Pedophile usually don´t desires to harm a child. His/her greatest happiness consists in contributing to the child´s happiness, to meet child´s needs, to exprience child´s world and mutual closeness. But likewise normally oriented people a pedophile must also learn non-egoistic and sensitive love. If he/she is unmature, unexperienced or even ruthless, his/her love can be more or less bothering or harming. But the same is true for everybody in any kind of relationship. Pedophile relationship demands more maturity and sensitivity.

A human who feels rejected by fate and by other people, who feels hated, with no future and with respect to one´s own goals and for a whole life meets only heartlessness, mistaking and hatred can much easier than anybody else become himself/herself heartless and ruthless. From this viewpoint arises an idea that fanatical and blind hatred against pedophiles and a " struggle against pedophilia" makes more harm then benefit, because they interfere with successful social integration of people with pedophile orientation and their mental development, and in consequence make some of them dangerous.

History of words "pedophilia", "boylove", "girllove"

The meaning of the word "pedophilia" is changing in time and differs also with everybody who uses it. If we want to seek and discuss problems related with pedophilia, we must watchfully discriminate even a slightest sahift in meaning and not to be confused when the same word is used for almost contrapositive phenomena. Pedophile (paidophilos) is a word of hellenic (ancient Greek) origin, derived from the words " pais" (genitive "paidos", child, boy), and "-philos" (who loves something/somebody, from "fileo", I love). It was more gentle and onomatopoeic poetic equivalent of more common word pederast (paiderastes, from "erastes", lover, admirer, and this from "erao" I love, I long for). A pair of words "erastes kai eromenos" (loving and loved, lover and favourite) described in antiquity participants of loving relationship, a man and a boy or youth. In Greek language there were many words for "love", and their meaning sometimes overlapped. "Agape" for selfless love, giving and serving, "eros" for ardent love, coming out from heart and striking a whole being, and "filia", describing also a friendly affection or a parental love (besides a word "storge"). The words "paidofilia" and " paiderastia" dind´t represent an everlasting human quality, but a kind of relationship or affection (love to children, boys), the words "paidofilos" and "paiderastes" then represented a person ora role in such relationship. Those feelings and relationships were not perceived as something which excluded or competed with love to women.

Psychiatry of 19. century and newly constituted discipline of sexology, derived from it have chosen a word "pedophilia" for describing a human feeling sexual affection to children. Psychiatry then was based on the notion of normality, conformity, so any dissimilarity was perceived as undesirable deviation, as a defect. The mainstream science then was very proud of its objectivity, which has superficiality as farside. Some scientist forget of humbleness face to complexity of nature and human being. Soul, love, joy, longing or way of life were for them few scientific, they noted only positively classifiable and measurable things. Another meaning of pedophilia became intercourse or sexual (genital) activities with children. Later on began some scholars distinguish between so-called genuine pedophilia, i. e. erotic orientation with specific emotional affection and physical sexiness to children, which is not necessarily indicated by sexual activities, and improper (situational) pedophilia, where search for sex with children was only a result of lacking mental or moral scruples, or a disturbed distinctive capacity, inaccessibility of more attractive adult partner or disturbed capacity of empathy and communication.

At the beginning of 1960´s emerged in the USA speciual term "Child Abuse and Neglect" (CAN), referring to the situation and symptoms of mistreated children. At the turn of 1960´s and 1970´s was taken notice that corporal and mental mistreating includes also sexual abuse of children. This term has appeared rarely at the beginning of 20. century, and in 1980´s became a part of American medical terminology. Some unbiased specialists always examined, reflected and distinguished, and replaced the term of "Child Sexual Abuse" (CSA) with another more accurate.

Various ideological groups has builded it into their propaganda as a synonymum for sexual violence on children. Religious fundamentalists together with "enlightened" manufacturers of right humans find another argument for presenting the idea that unstandardized sexuality not guided by a power institution is a mortal danger and that the children are asexual beings without their own wil. Sexually uninhibited people find a solid boundary for their dehumanised sex, which is no more lead by love, and so it is to be regulated. Ultrafeminists were confirmed that men are natural ennemies and destroyers of women and children, and this idea found an echo in the attitudes of various associations and offices doing social work with children. Partisans of approaches affiliated with Nazi biological doctrines connected the terms of child sexual abuse and pedophilia, and pedophiles became another biologically inferior people, with whom we can feel pity, but it is necessary in human and cultivate way eliminate their influence on the rest of population. Pedophilia was defined as an inclination towards sexual abuse of children. This understanding of the notion "pedophilia" holds also a mainstream of Czech sexology.

For children became pedophile a supernatural person haunting before sleep or in the dark forest. For adults in popular mythology from pubs, market places and tabloids is pedophile an abstract symbol of crystalline evil, as it were or still are heretics, witches, capitalism, Communists, Moslems or Voldemort. Children symbolize purity, innocence and helplessness, and pedophile is an archetypal image of murderer, rapist, pervert and lurking danger.

In the middle of 1990´s spread in our country with the help of Internet new words, boylove (love to boys) and girllove (love to girls). Their meaning corresponds with original meaning of the word "pedophilia". They stand for beautiful, fateful loving relationship, intimate friendship with children, admiration for children´s soul and body, and for innate human capacity for those emotions. Those words were introduced by the people in whose life played such relationship an important role or who long for it. New words should be also a "pure" substitute for devaluated word "pedophilia". But not only romantic idealists has taken the possesion of this word, also people of various characters, including those who profite on production and diffusion of hard pornography. It seems also that it is impossible to invent always new, unused words, but it is rather necessary to purify and to embrace already existing words. If we do not take in consideration distortions of their content, then boylove and girllove are denominations for types or varieties of pedophilia.

Some pedophiles, boylovers and girllovers suppose that in relationship with children have sexual activities no place in any form, another ones consider tenderness or experiments as a natural part of relationship. The experiences and research show us that usual scholar and lay biases overestimate this question - it doesn´t matter so much what activities happen in the relationship, but much more matters what feelings, relationships and attitudes express people involved in relationship, how they respect each other´s interests and happiness.


PEDOPHILIA AND LIFE

How the pedophile matures?

Discovering one´s pedophilia may happen in many ways. Some people find out their otherness during puberty, many others in adult age. Some people never become aware of their otherness, it stays hidden and suppressed deep in their soul, or it may be lived out happily without necessity to put it a name. But already in the age of thirteen or sometimes even earlier may notice some boys that they symphatize with girls or boys younger than they are. With further growing their natural sexuality interferes more and more with their relationships and desires. On the verge of their adulthood they realize that children are for them not only little friends but also the objects of emotional affection, of the need to love an to be loved. They may then develop reproaches when their masturbation is accompanied with different phantasies unlike their peers and when they realize that love has also physical aspects. Young man can only hardly cope with such feelings, especially if he realizes the social oppression which condemns decisively everything relating to pedophilia. Many such boys ends their life with suicide, other ones may attempt or seriously consider it.

How the pedophile lives?

Any pedophile is a part of this society. So his perception of himself, of his posibilities and of his role are rooted in ideas, controversies, questions, ways of thinking and types of relationships present in society. If he wouldn´t know any other image of pedophile except this downgraded, he would choose between being an slobbery pervert or ending his life. Fortunately our culture contains many possibilities how to use love to children.

Some pedophiles spontaneously build friendship with children next door, with relatives in children age, or they become teachers, educators and scout leaders. Sometimes precisely they have a key merit on their little friends´ happy childhood. But it happens also that they can´t tame their instincts or they don´t assess the situation and they can hurt the children or themselves. On the contrary other pedophiles isolate themselves from children and from their own emotions and they try to find their way of life in their work or other interests. Many of them live a double life, their life is split. We can´t hold back that many of them despite their efforts can not find feasible way of life and they choose premature death or they are destroyed by the encounter with state power and non-accepting environment.

Pedophile usually can´t feel such strong inclination towards adults. He is frequently able to go into partnership or marriage, even sexual relationship with woman or man, but most of time he doesn´t feel fulfilled by such relationships. Some pedophiles may marry before they accept their otherness. Other ones marry in their midlife when they realize that their possibilities are reduced. Many of them are able to find satisfactory background in strong non-familial emotional and social relationships.

Some pedophiles hide the secret of their orientation inside for the rest of their life. Other ones confide to one or few closest persons - best friend, one of the parents, beloved boyfriend or to psychologist. Someone is "outed" unvoluntarily, and a long way from the sex with children, sometimes it is enough to be suspected when one devotes too much of his time to children. Even when the endless hate of pedophiles seems to be omnipresent, in fact large part of sane people is able to accept this reality with understanding. But they happen also a cases of unexpected stern condemnation. But even here applies - you will find your true friend in difficulty. There are experiencies when such an informations spreads among many people or a pedophile confides them in an appropriate way it doesn´t means always the end of the world. Sometimes it can even deepen the trust and to alleviate stress.

Problems has everybody, but someone has more of them.

Everybody, even people with "normal" characteristics sometimes have to solve difficult situations in their life, or their interests and needs clash with interests and needs of other people. Especially all minorities or significantly distinct people live more complicated life.

Pedophiles are not an exception. Likewise ethnic, handicapped or other social minorities they are surrounded with myths and preconceptions, occasionally even with disdain and hatred. Because pedophile feelings are not visible at first sight, and they concern sexuality, which we usually don´t talk about, the phantasies of public are much more remote from real life. "Pedophile experience" in the eyes of a "normal" person, it is the experience of being once stroked by some stupid strange person. But most of time one never finds out that his beloved scout leader, trainer, kind neighbour, teracher or father were also pedophiles. So to the notion of "pedophile" are assigned only bad experiences.

Pedophiles themselves only painfully find examples for creating their own life style. Based on this fact pedophiles may easily adopt an asocial life style, but they also can meet needless misconceptions and injustice. Let us look on some areas of possible conflicts.

Frequently widespread idea is that pedophilia consists in sexual desire for children. This desire is considered as harmful and it is prohibited, so it is impossible to carry it out. So who is unable to control himself must be guarded by "society". If on contrary some pedophile will and can control himself, so according this view there is no problem to resolve and there is no reason why to speak about his pedophilia. Such a man just lives without anbody knowing about his orientation. More tolerant part of public admits that he may vent his instincts in private phantasies during masturbation, and it is nobody´s concern, provided he doesn´t uses pornography for this purpose.

Also a pedophile who realizes that he has no compelling urge to molest children may suppose initially that he has no problem at all.

How to accept oneself?

While it is possible to hide this orientation from public, to hide it from oneself is much more difficult. Decisive dispute doesn´t touch laws, police, court or oppression of moral principles, but the very human heart.

Every human needs to have his/her behaviour and life in harmony with one´s feelings. This is why people choose jobs which please them, they marry or meet people whom they love, and they spend their leisure time in activities which fulfill and refresh them. If the human rejects and suppress his/her substantial desires, he/she prevents his/her ability to be himself/herself, an authentic and creative being, feel and create beauty, to be happy and to make other people happy, to receive and to give love. He/she loses motivation and strength to live. Sexuality is not only a pragmatical activity used for reproduction or for creating pleasure, but first of all it is a substantial part and dimension of human experiencing. Desire to exert one´s emotions is not a selfish effort to gain a pleasure on other people´s detriment - quite the contrary, it is empowering one for the non-egoistic life.

How can one live with the awareness: "Everybody is smiling on me and admiring me for my relationship to children, but if they know what am I and what I feel, they would shot me or let me lock up"? In such situation one starts to lose the feeling of security - every relationship, every friendship may all of a sudden look like only a pose. Pedophile may have a feeling: "The way they behave to me doesn´t relate to me, only to an image of myself they have created, their real relationship to me they express when commenting police news in newspaper or TV".

How can a pedophile build up self-esteem and self-confidence?

First step is to understand oneself, listen to one´s feelings. It is natural when the person, who never meet pedophilia and never considered it has any preconceptions. But why does the person who has direct knowledge from his own heart adopt these "informations" and ideas? Why should he allow the sexologists and journalists to tell him what he feels and what motivations he has? Let´s talk instead with one´s own heart. Are we able to listen to it with the same attention which we expect from "society"? If somebody dreams to be a happy - go - lucky billionaire, it doesn´t mean that wants to steal a billion. If somebody dreams about a righteous society, it is not perverted, although it is clear that nobody will reach this goal. Similarly if we let our soul and our body to dream about love with all what was given to us, it is not the same as to grab it against one´s will. We can see even something unrealistic as beautiful and noble, at least in our phantasies. Our feelings are in the same way real as the "outside" world and as the hearts of other people. To lose in oneself is not an escape, in contrary it is somethiung which connects us with the world and brings us closer to other people. Free dreaming was always new lease to life and driving force of humanity.

Another remede for hurt self-confidence is the love of beloved children. Only then when a childloves us more than we love a child we have a proof that our life and our love to children has its value. This child even doesn´t realize that it has a magic power to free us from malediction. Such love is impossible to blag, invent or buy.

Third source of self-confidence is trust. If one doesn´t speak openly about what one feels and what one long for it may provoke an impression that he has no interest to talk with other people, that he disdains them, or that he is an idle and superficial man. All relationships will slowly cool down and they stay limited to necessary formalness. To confide to close people is not a sign of weakness, it is not necessary to make reproaches to oneself for burdening the other with one´s own problems, because we feel unable to bear them. To talk about important and substantial things is a part of human destiny, friendship and dignity. If the others know you as you really are, it is great asset - even if they can not help you, even if they can not understand you, may be even if they would hate you, it is better than to live an unreal life. Sharing and understanding are the pillars of humaneness.

Fourth source of self-confidence are role models. If the pedophile feels that he is unable to "judge objectively" about himself, it is very helpful when he has other pedophiles in reach. If they are people whom he can respect, then he may have more respect to himself. If he sees that those people really love children and try to be important and useful for them, then they may value their own love to children. If he sees that the pedophiles have good and bad motivations, they may start to distinguish between good and evil in his own behavior. An if he will give up his life, because he sees no hope, so he can imagine what will signify for him and for his friends a suicide of some pedophile friend.

What about the relationship with children?

In contrast with general knowledge about pedophilia even the pedophiles themselves are sometimes surprised howm much their desires and their needs compatible with desires and needs of children. Beginning with the need for friendship bordering on amorousness, for collected attention, for spending together a leisure time up to the need for close physical contact.

Possible sexual activities are special problem, which needs to be dealt with in deeper cultural and historical context, considering the evolution of attitudes towards physicality and sexuality, considering social position and role of children, last not least considering also the ways and reasons why should the institutions interfere with personal life. Some of those questions are initiated in following paragraphs and in F. Gieles´ lecture (ethics, harmful consequences).

Pedophiles usually do nothing strange to children. The main difference from "non-pedophile" consists in the importance of relationship to children and intimacy with them in pedophile´s life. Nevertheless we have to be aware of possible problems with pedophilia. Especially the parents or other adult persons who never experienced true love and who are unable to understand and to love other people may object to such relationship. They may experience fear from something uncomprehensible. But precisely the children from such families really need love and they instinctively seek it. Suspicion of pedophilia may be then a pretext for destroying such relationship. Another parents may feel a loss of meaning in life, when a child, until yet only close person, or a person whom they "made" and whom they consider as their property all of sudden finds another important figure.

Pedophile love

Love to a child may be as different as the love between two adult people and as different as the children are. Reciprocated and hidden, tender and energetic, mighty and strong or gentle and pure. Friendly or intensive. Full of variety and ideas, or of security. Sparkling with wit or sweet sentimental. Open and sociable or intimate and confidential. Intellectual, poetic or full of carnal tenderness. It is possible to love only one boy or girl, or the whole gang, troop, class, and to love everybody in it in a different way. It is possible to love utterly small child and growing young man or woman. There are short casual contacts which one remebers long time, there are vacation relationships, there are longtime relationships developing into lifelong friendship.

How can in fact look such love to child? It is similar to the love between two adult people, almost completely, may be it is a little bit more gentle. Pleasure from the beauty of children coming across. First look onto the face of beloved beautiful being, amorous flare - up, heartbeat, joy from the instants spent together with beloved being. Beloved person becomes sun of life, without it the life is barren and hopeless. Pleasant feelings from approaching and touching, from hugs and suggles, sometimes sweet face and mouth kisses. Mostly the children experience those relationships more spontaneously, naturally and without prejudices. They instinctively seek love and related intimacy. Physical intimacy happens only very rarely. Even then it is limited to caressing and fondling or activities considered normal and harmless when happening between the children. Any form of intercourse in pedophile relationships is very unusual, as research statistics demonstrate.

Pedophile love is accompanied also with painful feelings. A pedophile shares child´s problems, he may be hurt by its capriciousness and lack of firmness. He may feel disappointment from the dying down of relationship, especially in the case when young boy or girl grows out and his/her love to older friend goes by, or when he himself t feels no more happy as before. Friendship usually continues, but it transforms into another kind of relationship. It changes in the same way as does parental love when the child becomes independent.

Sexual abuse

The notion "sexual abuse of children" meant originally real sexual abuse of children, situation similar to abuse of an adult person, when the dignity of other person is trampled, respect to the other person and his/her interests and feelings is violated, power and dominance are abused. Experiences and research shows us that such sexual abuse has destructive effects on children´s psyche.

However the notion of sexual abuse of children has been seized by different ideologies which has shifted its meaning. Very inconspicuously they linked that notion with an assumption that every sexual expression between child and adult means sexual abuse. In extreme interpretations it looks like every emotion and every relationships is an abuse. An "unequal" relationship cannot be correct (but the relationship between man and woman is understood through history as a relationship of one more beautiful and one stronger partners). In the interest of "morality" it is necessary to believe that a child cannot develop an initiative in sexual matters, and if so then only because it has been manipulated, and every illicited sexual contact causes trauma to the child. Many different studies showed that reality is more complex and sometimes an erotic relationship or even appropriate sexual activities may be productive for the child. Some erotic contacts, which would have effects fitting with usual experience of growing children may paradoxically become dangerous only after being revealed. Repressive power and social care authorities believing that they are rescueing a child traumatize it through destroying a relationship, investigating an "affair" and demonizing of beloved adult person, whose life is usually totally destroyed by the affair. Of course, in many other cases is the intervention of state power necessary and completely adequate.

Sexuality in human psyche is closely connected with experiencing of happiness, beauty, trust, love, self-confidence, so every violation, manipulation or suppression of it has a destructive effect on foundations of psyche, and leads often to apparently uncomprehensible depressions and suicides, to alienate and cynical attitudes towards one´s body and life. Real sexual abuse has similar mental effects to the discovering of "different" sexual orientation in an unaccepting environment. In such situations human being alienates own emotions and his/her capacity to happiness and love is impaired.

Natural and spontaneous sexual activities of a child with an older child or adult (which usually don´t include an intercourse, not to speak about some "harder" practices, rather they include tenderness, caressing and snuggling, sometimes in the context of play, teasing, experiments) usually do not endanger psyche and can not change the basics of sexual orientation, as some assume, but they can produce serious indirect harm. They burden it with secret which the child can not share, they expose it to the risk of being taunted or of destruction and trampling the realtionship in the case of disclosure. A child must cope with a contradiction, in school, in family and in TV it is taught to hate and betray pedophiles, and simultaneously it experiences something different. In this social situation a responsible and loving pedophile doesn´t exposes "his" child to such oppression and risk, even if he is convinced that the activities are adequate and harmless.

"Superfluous" instincts

It is necessary to admit that pedophile´s love to children contains quite perceptible some aspects, which are somehow superfluous, at last in our culture. It is nothing extraordinary. Sigmund Freud at the beginning of 20. century already claimed and Alfred Kinsey in 1948 demonstrated in research that at last occasional masturbation is part of life of most people. Studies indicate round 80 - 95 % men in early adulthood and about a half of this figure with women. It is presumable that the same applies for pedophiles.

But pedophiles have to face at least two problems.

The first one is fact that in his phantasies experiences a pedophile something which is considered as prohibited and immoral without becoming a split person disdaining himself.

Another problem is that likewise people with any kind of orientation a pedophile also helps his phantasies with pictures. It doesn´t need to be a pornography - a picture of happy child in natural situation, which can be found in newspapers and magazines may be more exciting than a picture of naked child in an erotic pose, taken evidently for payment or even with constraint by an emotionally flat photographer. The law doesn´t specifies exactly boundaries between acceptable and prohibited. In an extreme case may the representatnt of state power label as sexual abuse or threat to morality making or diffusion of any photography or text, which is possible to arouse a pedophile. Another problems, like loss of reputation or serious troubles in family or professional life may face a person in case taht someone discovers a content of overfull HDD or stack of clippings from ads for children swimwear. And not unimportant is pedophile´s coping with phantasy about a child knowing in whose hand is its photo and what is this person doing with it.

According some views mastrubation decreases the tension, so the pedophile´s urge to transgress borders of intimacy in real relationships with childre is also decreasing. But again also the opposite may be true, a desire for realizing one´s own dreams may increase. Another questions arise, whether it is fair to vent one´s instincts in legal activities with somebody in legal age, especially in the activities which psychologically may be designated as an abuse, even if they are legal. Everybody must create his/her own ideas based on one´s own experience and taking into account particular situation.

Where to seek help?

Prior to seek help try to express for yourself what is your problem and what you expect from professional. Everybody lives in a slightly different environment, has a different character and experiences his/her sexuality in different ways.

Consider carefull the risks of confiding to somebody.

Your orientation is unchangeable, only your knowledge, experience, attitudes and situations can change.

Basically we know two approaches. First one consists in suppresing sexuality, expelling it from one´s life, or to reduce by pharmacological or surgical means. Learn to avoid relations and closeness, learn to consider one´s own emotions and desires as dangerous. If you seek a help of physician or psychologist, with great probability will he/she send you sexologist. Czech sexologist work with pedophiles in sexologic ambulatories in whole country and in sexology wards in psychiatric hospitals. Their experience is mostly with pedophiles who are sent there by court after commiting a delict. So they consider as their job to leash, to dampen, to isolate and to control a patient. In the evaluation of therapy effects plays a relapse decisive role. Such "things" like patient´s happiness are unimportant. The ffects of evaluation are influenced by the fact that "healed" patient feigns a happy and satisfied life in order to avoid continuation of "therapy". For patients with depressions, low self-esteem or without an emotioínal background may be this way of therapy devastating. But if somebody experiences his/her sexual instinct in the way icompatible with acceptable and practicable relationship with children may be this way most appropriate option.

Such clinical sexologist usually do not exuberate in sharp theoretical thought and in understanding how the pedophiles or children perceive the world. They see the reality from the perspective of textbook dogms which hardly have a real scientific basis. Some of them agree that pedophiles have a marvelous ability to work with children in scout troops, write the books for children, to gain their affection. But almost all of them perceive the activities of pedophiles as a potential danger. With superiority of a moralist they may praise a pedophile who keeps distance from children. Traditional sexologist doesn´t dare to advise to a pedophile working with children, and in a case of even inconsiderable "failure" they have to stop it, according their views. They phantasize that a pedophile desires above all sexual contacts with children and those activities with children and work for children are for them merely a substitute (sublimation) - or a conscious or unconscious tactic how to achieve a sexual contacts with children. They consider as a primary goal for patient to resist his/her "real" desires.

Another approach, completely different from previous consists in an effort to accept one´s being different as a part of one´s own personality, to find a way of life where this feelings are expressed in the way that is useful and happy for pedophile, children and society. One is learning to understand, develop and cultivate his/her dispositions. Czech psychologists and sexologists mostly don´t have necessary knowledge and experience for this kind of approach. This approach is cultivated mainly in North European countries (especially in Netherlands, but also in Danemark, Belgium, Germany, Switzerland) and in various self-help groups. This approach is closer to the thinking of deep, dynamic, interactionist and humanistic psychology.

The approach of Dutch school is illustrated in enclosed lecture of Frans Gieles Helping for people with pedophilic feelings, containing further references.

Do not forget that every psychological therapy is only an imitation of what one should receive in everyday life from friends and close people. In relation with people who understand you and who feel strongly for you. Understanding of yourself and your problems. Power to face your own questions, mutual support. Opportunity to express and to release one´s own emotions and to live in accordance ewith them in an environment full of trust and love. Expert´s help is only a substitute of basic human mission and of fulfillment in life.


Author: Host, 2002 - 2003, using also the texts of Klukomil, 2000, and many other sources and observations.
Translated by Abel, 06/2003
Version: 18/07/2003